Program a abstrakta

 

43. Studentské vědecké konference

Karlovy univerzity v Praze –Lékařské fakulty v Plzni

 

konané pod záštitou

děkana doc. MUDr. Jaroslava Koutenského, CSc.

 

 

 

Místo konání:

velká posluchárna Šafránkova pavilonu, Alej Svobody 31, Plzeň

 

Datum konání:

5. května 2003

 


Obsah                                                                                             

Program konference                                                           

Abstrakta                                                                             

            Cena děkana                                                                        

            Organizační pokyny                                                            

 

 

Organizační výbor:

Prof. MUDr. Karel Opatrný, Jr.,DrSc.

As. MUDr. Jan Barcal, PhD.

Mgr. Renáta Peteříková

Ing. Jan Vlnasová

Bohumila Černá

 

 

Sekretriát:

Mgr. Renáta Peteříková

Děkanát LF UK

Husova 3

306 05 Plzeň

Tel.  377593440

e-mail: renata.peterikova@lfp.cuni.cz

 


Program konference

Od 8:15 Registrace

 

8: 45 Zahájení konference

 

9: 00-10: 30 Sekce I.

 

Předsedající: Doc. MUDr. J. Slavíková, CSc., Doc. MUDr. J. Kočová, CSc.

 

Ú (ústní sdělení) 1

SLEDOVÁNÍ CHOVÁNÍ NORMÁLNÍCH A NEURODEFEKTNÍCH MYŠÍ ODVOZENÝCH OD DVOU KMENŮ V MODIFIKOVANÉM OTEVŘENÉM POLI

K. Blahna

Školitelé: Doc. MUDr. F. Vožeh, CSc.¹, MUDr. K. Ježek², MUDr. J. Cendelín¹

¹Ústav patologické fyziologie LF UK v Plzni, ²Fyziologický ústav AV ČR

 

Ú2

ÚČINKY STRONCIA NA CA-DEPENDENTNÍ CHLORIDOVÝ PROUD

L. Nalos

Školitel: Doc. MUDr. P. Pučelík, CSc.

Ústav fyziologie LF UK v Plzni

 

Ú3

Vliv vysokofrekvenčního elektromagnetického pole na podráždění a útlum CNS u normálních a neurodefektních myší

B. Schmidtmayerová

Školitelé: MUDr. J. Cendelín, Doc. MUDr. F. Vožeh, CSc.

Ústav patologické fyziologie LF UK v Plzni

 

Ú4

VLIV DLOUHODOBÉ EXPOZICE VYSOKOFREKVENČNÍMU ELEKTROMAGNETICKÉMU POLI NA nervové funkce normálních a neurodefektních myší kmene C57Bl/7

J. Voller

Školitelé: MUDr. J. Cendelín, Ing. V. Štenglová, Doc. MUDr. F. Vožeh, CSc.

Ústav patologické fyziologie LF UK v Plzni

 

Ú5

PRIMÁRNÍ CHARAKTERIZACE SECERNOVANÝCH PROTEÁZ BAKTERIE PAENIBACILLUS LARVAE SUBSP. LARVAE

J.Hrabák

Školitel: Mgr. K. Martínek

Ústav mikrobiologie LF UK v Plzni

 

Ú6

IMUNOHISTOCHEMICKÁ LOKALIZACE KOMPONENT FIBRINOLYTICKÉHO SYSTÉMU

S. Biková

Školitelé: RNDr. Marie Korabečná¹, MUDr. V. Křížková, Ph. D.², MUDr. M. Ludvíková³

¹Ústav biologie, ²Ústav histologie a embryologie, ³Ústav patologické anatomie LF UK v Plzni

 

 

10:30-11:00 přestávka na kávu (hrazeno sponsorem)

 

11: 00-12: 30 Sekce II

 

Předsedající: Prof. MUDr. K. Opatrný ,Jr., DrSc. , MUDr. M. Matějovič, Ph.D.

 

Ú7

ZKUŠENOSTI S  OČKOVÁNÍM PROTI CHŘIPCE V  DOMOVECH DŮCHODCŮ A NA HEMODIALYZAČNÍCH PRACOVIŠTÍCH    

H.Jelínková¹, P.Pazdiora¹, M.Švecová²

Školitel: Doc. MUDr. Petr Pazdiora, CSc.

¹Ústav epidemiologie LF UK v Plzni, ²Ústav mikrobiologie LF UK a FN v Plzni

 

Ú8

ÚČINKY KONZUMACE ALKOHOLU NA INZULÍNOVOU SENZITIVITU A PARAMETRY OXIDAČNÍHO STRESU

J. Mudra¹, M. Krčma²

Školitel: Doc. MUDr. Z. Rušavý˛

¹Ústav fyziologie, LF UK v Plzni

²I. interní klinika FN  a LF UK v Plzni

 

Ú9

Vývoj ukazatelŮ rizika kardiovaskulárních chorob a ukazatelŮ oxidaČního stresu v prvních tŘech mĚsících života: vliv umĚlé výživy a kojení

1D. Rajdl, 1J. Racek, 2A. Steinerová, 3F. Stožický , 4Z. Rokyta , 1L. Trefil

Školitel: Prof. MUDr. J. Racek, DrSc.

1 Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky LF UK a FN v Plzni, 2Medica Centrum, Plzeň, 3 Dětská klinika LF UK a FN v Plzni, 4Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN vPlzni

 

Ú10

Skloionomerní cementy ve výplňové terapii dočasných zubů - klinické hodnocení po šesti a dvanácti měsících

1A. Šváchová, 2V. Merglová, 3J. Kasl, 4J. Beneš

Školitelka: Doc. MUDr. V. Merglová, CSc.

1,2Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni, 3ŠKODA Výzkum Plzeň, 4Ústav biofyziky LF UK v Plzni

 

 

 

Ú11

Epidemiologická studie hypofunkce  štítné žlázy u pacientů s manifestní ICHS

J. Hrbková

Školitel: MUDr. O. Mayer jr., CSc.

Centrum preventivní kardiologie, II. interní klinika LFUK a FN v Plzni

 

Ú12

Depresivní poruchy ve vztahu k parametrům funkce štítné  žlázy, pilotní studie

Z. Hess, B. Petrlová

Školitelé: Doc. MUDr. H. Rosolová, CSc.¹, Prof. MUDr. O. Topolčan, CSc. ¹,MUDr. J. Podlipný²

¹II. interní klinika LF UK a FN v Plzni, ²Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni

 

 

12:30-13:15 Oběd (hrazeno sponsorem)

 

 

13: 15-14:00 Sekce III (Diskuse u posterů)

 

Předsedající. Doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc., Doc. MUDr. J. Beran, CSc.

 

P (poster) 1

ANTIMIKROBIÁLNÍ AKTIVITA FLAVONOIDNÍCH LÁTEK OBSAŽENÝCH V PROPOLISU

T. Blecha

Školitel: RNDr. K. Fajfrlík

Ústav mikrobiologie LF UK a FN v Plzni

 

P2

Je možno léčbou depresivní poruchy ovlivnit metabolické faktory syndromu inzulínové rezistence?

J. Podlipný, Z. Hess, B. Petrlová

Školitelé: Doc. MUDr. J. Beran, CSc.¹,  Doc. MUDr. H. Rosolová, CSc. ²

¹Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni, ²II.intrní klinika klinika LF UK a FN v Plzni

 

 

P3

Význam měření aortální rigidity v předpovídání kardiovaskulárního rizika

P. Roučka

Školitel: Doc. MUDr. J. Filipovský, CSc.

II. interní klinika LF UK a FN v Plzni

 

P4

NAŠE ZKUŠENOSTI S PREVENTIVNÍM PROGRAMEM VE ŠKOLCE

D. Ptáčková, T. Říčařová

Školitelky: Doc.MUDr.V. Merglová,CSc., MUDr. A. Šváchová

Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni

 

P5

HODNOCENÍ ZNALOSTÍ PŘI POSKYTOVÁNÍ PRVNÍ POMOCI A SOUČASNÝ NÁCVIK PRIMÁRNÍ NEODKLADNÉ PÉČE SE STŘEDOŠKOLSKÝMI STUDENTY

D. Pelikánová, T. Jansa

Školitelé: Doc. MUDr. H. Zavázalová, CSc.¹,MUDr. K. Zikmundová, CSc.¹, Doc. MUDr. V. Fessl, CSc.²

¹Ústav sociálního lékařství LF UK  Plzeň, ²Anesteziologicko-resuscitační klinika LF UK a FN v Plzni

 

P6

PREVENTIVNÍ  PÉČE  VE  STARŠÍM  A  POKROČILÉM  VĚKU

H. Dolanský

Školitelka: Doc. MUDr. H. Zavázalová, CSc.

Ústav sociálního lékařství LF UK v  Plzni 

 

P7

Srovnání přesnosti  měření glykémie u pacientů v intenzivní péči pomocí různých glukometrů

Z. Kasl

Školitelé:  Doc. MUDr. Z. Rušavý, MUDr. M. Krčma

Diabetologické centrum I. interní kliniky FN a LF UK v Plzni

 

P8

INFEKČNÍ ETIOLOGIE DUŠEVNÍCH PORUCH

S. Racková

Školitel: Doc. MUDr. J. Beran, CSc.

Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni

 

P9

SYNTHETIC MATERIALS USED IN MAXILLOFACIAL SURGERY

O. Moztarzadeh

Consultant: Prim. MUDr. D. Hrušák

Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni

 

P10

VESTIBULÁRNÍ REHABILITACE  (literární rešerše)

O. Vlk

Školitelka: Prim. MUDr. H. Hladová

Rehabilitační oddělení FN v Plzni

 

P11

NOVÉ  INTERDISCIPLINÁRNÍ SMĚRY V NEUROKOGNITIVNÍCH ODVĚTVÍCH

K. Blahna

Školitel: Doc. MUDr. J. Beran ,CSc.

Psychiatrická klinika LF UK a FN v  Plzni

 

P12

TROMBOEMBOLICKÁ NEMOC U PACIENTEK UŽÍVAJÍCÍCH HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCI

M. Švehlová

Školitel: Doc. MUDr. J. Dvořák, CSc.

I. interní klinika LF UK a FN v Plzni

 

P13

VLIV TABAKISMU A VYBRANÝCH PSYCHOSOMATICKÝCH FAKTORŮ NA PROGRESI ATEROSKLERÓZY

V. Eret, M. Šebestová

Školitelé: PhDr. 1E. Kružej, , 2Prim. MUDr. P. Vaněk

1Ústav hygieny LF UK v Plzni, 2Léčebné Lázně Konstantinovy Lázně

 

 

14:00-15:30 Sekce IV

 

Předsedající: Doc. MUDr. J. Filipovský, CSc., Prof. MUDr. J. Racek, DrSc.

 

Ú13

SPEKTRUM PACIENTŮ S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM V ČESKÉ REPUBLICE.

J. Čech

Školitelka: Doc. MUDr. H. Rosolová, CSc.

Centrum preventivní kardiologie, II. interní klinika LF UK a FN  Plzeň

 

Ú14

PROKALCITONIN  U NEMOCNÝCH S CHRONICKÝM SELHÁNÍM LEDVIN léČených kontinuální ambulantní peritoneální dialýzou

J. Klaboch, L. Holubec Jr.² ,M. Tomšů2, K. Opatrný Jr.¹, O. Topolèan²

Školitelka: Doc. MUDr. S. Opatrná, Ph.D.¹

¹I. interní klinika LF UK a FN v Plzni, ²II.interní klinika LF UK a FN v Plzni

 

Ú15

Osud pacientů s akutním koronárním syndromem s ST elevacemi léčených přímou PTCA

A. Mrázová, V. Motáň

Školitel: MUDr. P. Boček

Intervenční kardiologie I. interní kliniky LF UK a FN v Plzni

 

Ú16

Screeningové vyhodnocení výskytu depresivní poruchy

V  populaci a JEJICH VZTAH K METABOLICKÝM FAKTORům syndromu inzulínové rezistence

B. Petrlová, Z. Hess

Školitelé: Doc. MUDr. H. Rosolová, CSc.¹, MUDr. J. Podlipný²

¹II. interní klinika LF UK a FN v Plzni, ²Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni

 

 

Ú17

Sledování průběhu těhotenství u žen s  pregestačním a gestačním diabetem  mellitem

D. Chlouba

Školitelé:   MUDr. D. Čechurová, MUDr. M. Krčma

Diabetologické centrum I. interní kliniky FN a LF UK v Plzni

 

Ú18

GLYKEMICKÝ A INZULINEMICKÝ  INDEX ENTERÁLNÍ VÝŽIVY

J. Víšek

Školitel: Doc. MUDr. Z. Rušavý

Diabetologické centrum I. interní kliniky FN a LFUK v Plzni

 

 

15:30-16:00 přestávka na kávu (hrazeno sponsorem)

 

16:00-17:30 Sekce V

 

Ú19

Předsedající: Prof. MUDr. F. Fakan, CSc., Prof. MUDr. M. Pešek, CSc.

 

ROLE ADHEZIVNÍCH MOLEKUL V PROCESU METASTAZOVÁNÍ U KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU

L. Elgrová

Školitelé:  MUDr. L. Holubec, Ph.D., Prof. MUDr. O. Topolčan, CSc.

II. interní klinika LF UK a FN v Plzni

 

Ú20

ZKUŠENOSTI S TERAPIÍ MALOBUNĚČNÉHO KARCINOMU PLIC: SROVNÁNÍ DUBLETNÍHO  A  TRIPLETNÍHO  LÉČEBNÉHO SCHÉMATU

D. Havel, B. Eliasová

Školitel: Prof. MUDr. M. Pešek, CSc.

Klinika TRN LF UK a FN v Plzni

 

Ú21

LÉČBA  2. LINIE PACIENTŮ  S  NEMALOBUNĚČNÝM PLICNÍM KARCINOMEM   – SROVNÁNÍ CHEMOTERAPIE S  DOCETAXELEM A BIOLOGICKÉ LÉČBY PREPARÁTEM  IRESSA

V. Holá, M. Pešek, B. Eliasová

Školitel: Prof. MUDr. M. Pešek, CSc.

Klinika TRN LF UK a FN v Plzni

 

Ú22

KVANTIFIKACE GENOVÉ EXPRESE JAKO NÁSTROJ URÈENÍ BIOLOGICKÝCH VLASTNOSTÍ TUMORU

MUDr. M. Černá

Školitelé: Prof. MUDr. O. Topolčan CSc., Doc. MUDr. R. Černý CSc.

II. interní klinika a CRL LF UK a FN v  Plzni

 

Ú23

VÝZNAM   AKROZOMÁLNÍ   REAKCE   A  PROTILÁTEK   PROTI   SPERMIÍM 

V  KLINICKÉ  PRAXI

J. Pavlásek

Školitel:  Doc. MUDr. Z. Ulčová-Gallová, DrSc.¹, Doc. RNDr. J. Reischig, CSc.²

¹Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni, ²Ústav biologie LF UK v Plzni

 

Ú24

SLEDOVÁNÍ PROTILÁTEK PROTI  ZONA PELLUCIDA V OVULAČNÍM HLENU  A V SÉRU U PACIENTEK S PORUCHAMI REPRODUKCE

K. Babčová

Školitelé: Doc. MUDr. Z. Ulčová-Gallová, DrSc.

Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni

 

 

 

17:45 Udělení ceny děkana za nejlepší přednášky a poster

 


Abstrakta

(seřazena podle programu)

 

Sekce I (Ústní sdělení)

Ú1

SLEDOVÁNÍ CHOVÁNÍ NORMÁLNÍCH A NEURODEFEKTNÍCH MYŠÍ ODVOZENÝCH OD DVOU KMENŮ V MODIFIKOVANÉM OTEVŘENÉM POLI

K. Blahna

Školitelé: Doc. MUDr. F. Vožeh, CSc.¹, MUDr. K. Ježek², MUDr. J. Cendelín¹

¹Ústav patologické fyziologie LF UK v Plzni, ²Fyziologický ústav AV ČR

 

Východisko: Anxieta je synonymem výrazu strachu nebo úzkosti. Její výzkum je v dnešní době čím dál aktuálnější a je tedy na místě hledat vhodné zvířecí modely. Jako vhodná metoda se v současné době užívá sledování hlodavců v otevřeném poli - ”open field”, kde zvýšená motorická aktivita může představovat do jisté míry stupeň vzrůstu anxiety.

Cíl: Rozhodli jsme se najít případné rozdíly v míře anxiety u zdravých myší a mutantních myší typu Lurcher odvozených od dvou barevně odlišných laboratorních kmenů C3H a C57Bl/7. Mutanti typu Lurcher jsou přirozeným modelem olivocerebelární degenerace.

Metodika: Bylo sledováno chování pokusných myší v otevřeném poli. Pro zvýraznění míry anxiety byla zvířata v dalších fázích pokusu vystavována sociálním a stresujícím faktorům představovaným myší z cizího hnízda a krysou, která je v přirozeném prostředí predátorem. Byla sledována motorická aktivita pokusných myší a jimi preferovaná oblast arény.

Výsledky: U jednotlivých podskupin byly zjištěny jisté odlišnosti vzorců chování. Nejmarkantnější byla snížená motorická aktivita u nejsvětleji zbarvených mutantních myší typu Lurcher kmene C3H a naopak spíše zvýšená aktivita u mutantů kmene C57Bl/7 ve srovnání se zdravými zvířaty. Kontrolní zdravé skupiny vykazovaly motorickou aktivitu úměrně růstu stresujících faktorů. To se neprojevilo u mutantních myší kmene C3H, kde míra motorické aktivity spíše postupně klesala.

Závěr: Pokusy ukázaly kmenové rozdíly v chování zvířat. V rámci jednotlivých kmenů se lišila aktivita zdravých a neurodefektních jedinců. Otázkou je, do jaké míry souvisí s neurodefektem a jaký je podíl dopamino – melaninového metabolismu souvisejícího se zbarvením zvířat.

Práce byla podporována grantem EU COST B10.10/1998.

 

Ú2

ÚČINKY STRONCIA NA CA-DEPENDENTNÍ CHLORIDOVÝ PROUD

L. Nalos

Školitel: Doc. MUDr. P. Pučelík, CSc.

Ústav fyziologie LF UK v Plzni

 

Východisko:

V naší laboratoři se zabýváme studiem vlastností chloridového proudu závislého na vápníku. Tento proud je spoluodpovědný za časnou fázi repolarizace. Chloridový, na vápníku závislý kanál je permeabilnější pro iodid než pro chlorid, což jak jsme prokázali v našich předcházejících pokusech, vede ke zkrácení akčního napětí (AN). V elektrofyziologických experimentech lze užít Sr2+ k substituci Ca2+. Zatímco některé celulární funkce vápníku dokáže stroncium nahradit, například spouštění kontrakce, jiné procesy jsou v přítomnosti stroncia neovlivněné, například vápníkem navozená inaktivace vápníkového kanálu.

Cíl:

Cílem naší práce bylo posoudit vliv stroncia na Ca - dependentní chloridový proud (IClCa).

Metodika:

K pokusům jsme použili pravokomorové papilární svaly dospělých králíků. Elektrické jevy na membráně byly snímány skleněnými mikroelektrodami. Při kontrolních experimentech byl použit modifikovaný Tyrodeův roztok (koncentrace vápníku 2 mmol/l). V dalším roztoku jsme nahrazovali vápník stronciem (stroncium 1,6 mmol/l, vápník 0,4 mmol/l). Dále jsme nahrazovali v roztocích ekvimolárně chlorid sodný jodidem sodným. V posledním roztoku jsme kombinovali obě předcházející modifikace.

Výsledky:

V režimu ustálené stimulace (1Hz) vedla náhrada chloridů iodidy ke zkrácení AN až na 42% kontrolní hodnoty. Naproti tomu substituce vápníku stronciem vedla k prodloužení AN a to na 118%. Neschopnost stroncia inaktivovat vápníkový kanál L-typu byla patrná z přetrvávající částečné depolarizace, která se jen pozvolna vracela ke klidovému membránovému napětí. Kombinace obou náhrad pak vedla k výrazné deformaci AN. Podstatné je, že vedla ke zkrácení AN, a to na hodnotu39%.

Závěr:

Zkrácení AN v roztoku s nahrazenými chloridy i vápníkem ukazuje na to, že chloridový na vápníku závislý kanál je funkční i v přítomnosti stroncia. Lze konstatovat, že stroncium dokáže nahradit vápník jako modulátor IClCa.

 

Ú3

Vliv vysokofrekvenčního elektromagnetického pole na podráždění a útlum CNS u normálních a neurodefektních myší

B. Schmidtmayerová

Školitelé: MUDr. J. Cendelín, Doc. MUDr. F. Vožeh, CSc.

Ústav patologické fyziologie LF UK v Plzni

 

Východisko: Působení vysokofrekvenčního elektromagnetického pole (VFP) na živé organizmy je stále předmětem diskuzí. Vliv VFP na nervové funkce se však zdá být velmi pravděpodobný.

Cíl: Cílem naší práce bylo sledovat účinky VFP o frekvenci 870 MHz na trvání a průběh experimentálního útlumu a podráždění v centrálním nervovém systému (CNS) u normálních myší wild typu a mutantních myší typu Lurcher odvozených od kmene C3H. Mutantní myši typu Lurcher jsou přirozeným modelem neurodegenerativního onemocnění. Citlivost CNS postiženého degenerací na působení VFP může být odlišná.

Metodika: Útlum CNS byl navozen aplikací pentobarbitalu v dávkách 50 a 80 mg/kg tělesné hmotnosti. Polovina zvířat byla během pokusu vystavena VFP, druhá polovina byla umístěna v kontrolním prostředí. Sledovali jsme délku a hloubku barbiturátové anestézie a přežívání zvířat. Modelem podráždění byla audiogenní epilepsie. Hodnotili jsme intenzitu reakce pokusných myší na silný zvukový podnět za současné expozice VFP nebo kontrolním podmínkám.

Výsledky: U mutantních myší typu Lurcher nebyly zjištěny rozdíly v průběhu anestézie pentobarbitalem v dávce 50 mg/kg mezi ozařovanými a kontrolními zvířaty. U myší wild typu vystavených VFP trval účinek této dávky anestetika déle a byl hlubší než u kontrolních jedinců. Rozdíly však nebyly statisticky významné. Dávka 80 mg/kg byla toxičtější pro mutantní myši typu Lurcher než pro myši wild typu. Rozdíly letality v závislosti na expozici VFP však nebyly významné. Excitabilita CNS nebyla působením VFP výrazněji změněna.

Závěr: Výsledky pokusů ukázaly určité, statisticky nevýznamné, změny v závislosti na expozici VFP. Projevily se rovněž rozdíly mezi mutanty typu Lurcher a jedinci wild typu v reakci na pentobarbital.

Práce byla podporována granty GAČR 310/03/0391 a GAUK 71/2002/C.

 

Ú4

VLIV DLOUHODOBÉ EXPOZICE VYSOKOFREKVENČNÍMU ELEKTROMAGNETICKÉMU POLI NA nervové funkce normálních a neurodefektních myší kmene C57Bl/7

J. Voller

Školitelé: MUDr. J. Cendelín, Ing. V. Štenglová, Doc. MUDr. F. Vožeh, CSc.

Ústav patologické fyziologie LF UK v Plzni

 

Východisko: Elektrosmog je populární označení pro potenciálně nebezpečné formy neionizujícího záření vydávaného celou řadou elektrických spotřebičů. Nejčastěji je užíváno ve spojení s mobilními telefony.

Cíl: Rozhodli jsme se sledovat vliv vysokofrekvenčního elektromagnetického pole (VFEMP) o frekvenci 870 MHz, která spadá do oblasti používané mobilními telefony, na mozkové funkce zdravých a neurodefektních myší typu Lurcher kmene C57Bl/7. Některé neurony mutantů typu Lurcher jsou citlivější k neurotoxickým vlivům, lze tedy předpokládat vyšší citlivost k působení VFEMP. Zatímco loni jsme zkoumali vliv akutní expozice na prostorové učení a excitabilitu CNS dospělých myší, letos jsme použili myši mladé a podrobili je dlouhodobé expozici.

Metodika: Přibližně polovinu zdravých a neurodefektních myší jsme od druhého do 21. dne života vystavovali 2,5 hodiny denně působení VFEMP. Zbytek sloužil jako kontrola. Prostorové učení bylo testováno od 22. dne metodou Morrisova vodního bludiště, v němž se zvířata učila hledat ostrůvek skrytý těsně pod hladinou. K vyšetřování excitability CNS jsme použili metodu audiogenní epilepsie, která spočívá v hodnocení reakce zvířat na silný zvukový podnět. Mozky některých zvířat byly podrobeny histologickému rozboru.

Výsledky: Ve schopnosti prostorového učení nebyl zjištěn ani u zdravých, ani u mutantních myší statisticky významný rozdíl ozařované skupiny oproti kontrolám. Schopnost učení mutantů byla celkově nižší než u zdravých zvířat. Reakce na zvukový podnět měla u ozařované skupiny v průměru menší intenzitu ve srovnání s kontrolami u zdravých i neurodefektních myší.

Závěr: Výsledky dosavadního výzkumu neprokázaly zjevný vliv chronické expozice VFEMP použitých parametrů na obě sledované funkce CNS u mladých myší, stejně jako předchozí pokusy neprokázaly zjevný vliv akutní expozice u myší dospělých.

Práce byla podporována granty GAUK 71/2002/C a GAČR 310/03/0391.

 

Ú5

PRIMÁRNÍ CHARAKTERIZACE SECERNOVANÝCH PROTEÁZ BAKTERIE PAENIBACILLUS LARVAE SUBSP. LARVAE

J.Hrabák

Školitel: Mgr. K. Martínek

Ústav mikrobiologie LF UK v Plzni

 

Východisko: Bakterie Paenibacillus larvae subsp. larvae způsobuje nebezpečné onemocnění larev včely medonosné (Apis mellifica) – mor včelího plodu. Toto onemocnění se díky extrémní odolnosti spor vyznačuje vysokou prevalencí. Ze schopnosti bakterie Paenibacillus larvae subsp. larvae ztekucovat želatinu, se usuzovalo na přítomnost proteolytických enzymů. Jejich bližší specifikace ani vliv na mechanismy patogenity však nebyly dosud blíže studovány.

Cíl: Cílem této práce bylo provést identifikaci a základní charakterizaci secernovaných proteáz bakterie Paenibacillus larvae subsp. larvae se zaměřením na stanovení jejich molekulové hmotnosti a druhu.

Metodika: Základní screening byl proveden pomocí substrátové SDS-PAGE elektroforézy supernatantu (18000 g, 10 min) tekutého média s dvoudenní kulturou bakterie. Jako substrát byla použita želatina a casein v 2% koncentraci. Pro detailní zařazení identifikovaných proteáz byly aplikovány dostupné inhibitory všech známých tříd proteolytických enzymů (aspartátové, serinové, cysteinové a metalloproteázy). 

Výsledky: Proteolytické pruhy byly zaznamenány pouze u želatinového substrátu. U všech testovaných kmenů (5) byly nalezeny tři proteázy s molekulovými hmotnostmi 87, 74 a 42 kDa. Jejich přítomnost nebyla ovlivněna délkou kultivace. Tyto proteázy je možné inhibovat standardními inhibitory metalloproteáz (EDTA, 1,10-Phenantroline, EGTA), přičemž u proteáz s Mr = 87 a 74 kDa bylo dosaženo úplné reaktivace přidáním Ca2+ iontů. Částečné potlačení inhibice bylo pozorováno i při přidání Fe2(SO4)3. Proteáza o Mr = 42 kDa byla reaktivována přidáním Zn2+ iontů. Při pětidenní kultivaci lze zaznamenat ještě přítomnost proteáz  o Mr = 40 kDa a v oblasti 60 – 80 kDa. Tyto proteázy však nebylo možné inhibovat standardními koncentracemi dostupných inhibitorů. 

Závěr: Tato práce ukázala, že bakterie Paenibacillus larvae subsp. larvae secernuje během svého růstu tři základní metalloproteázy (87, 74, 42 kDa), které mají zřejmě Ca a Zn charakter. Jiné druhy proteolytických enzymů nebyly zjištěny.  Další studium je zaměřeno na purifikaci a následnou enzymologickou charakterizaci zjištěných proteáz.

 

 

Ú6

IMUNOHISTOCHEMICKÁ LOKALIZACE KOMPONENT FIBRINOLYTICKÉHO SYSTÉMU

S. Biková

Školitelé: RNDr. Marie Korabečná ¹, MUDr. V. Křížková, Ph. D.², MUDr. M. Ludvíková³

¹Ústav biologie, ²Ústav histologie a embryologie, ³Ústav patologické anatomie LF UK v Plzni

 

Východisko: Aktivita fibrinolytického systému vede k přeměně plasminogenu na plasmin prostřednictvím aktivátorů plasminogenu – tkáňového (t-PA) a urokinázo-vého (u-PA). Regulační roli hrají inhibitory aktivátorů plasminogenu, především inhibitor typu 1 (PAI-1). Fibrinolytický systém se účastní nejen udržování prů-chodnosti cévního řečiště rozpouštěním fibrinu v trombech, ale uplatňuje se všude tam, kde dochází k remodelaci tkáně v souvislosti např. s hojením ran, angiogenezí, fyziologickou či patologickou proliferací tkáně.

Cíl: Popis změn v expresi komponent fibrinolytického systému (t-PA, u-PA a PAI-1) během patologické remodelace tkáně na příkladech vývoje aneurysmatu aorty a nádorů invadujících do okolních tkání.

Metodika: Imunohistochemická vyšetření provedena s protilátkami proti t-PA, u-PA a PAI-1 a kitem Goat ABC Staining System (Santa Cruz Biotechnology) na vzorcích 2 kontrolních abdominálních aort, 10 patologicky pozměněných aort včetně aneurysmat a jejich ruptur, 2 papilárních karcinomů, 2 folikulárních adenomů štítné žlázy a na kontrolní normální tkáni obklopující nádory.

Výsledky: Při sledování vývoje aneurysmatu byly rozlišeny dva expresní profily. t-PA a PAI-1 byly detekovány ve stejných typech buněk (endotel, myocyty všech vrstev cévní stěny, pěnové buňky, monocyty/makrofágy). u-PA vykazuje odlišný expresní profil, pozitivita je nacházena ve stejných buněčných typech jako u t-PA a PAI-1, avšak kontrolní aorta kromě endotelu a ojedinělých myocytů protein neexprimuje.

Zatímco v normální tkáni štítné žlázy byly všechny tři proteiny slabě detekovány pouze v koloidu, výrazná pozitivita byla nalezena v nádorových buňkách invadujícího papilárního karcinomu. Nádorové buňky uvnitř nádoru stejně tak jako buňky folikulárních adenomů vykazovaly velmi slabou pozitivitu.

Závěr: Na příkladech dvou odlišných patologických procesů byla demonstrována role komponent fibrinolytického systému během remodelace tkáně. V případě nádorů štítné žlázy zatím nelze ve světové literatuře najít práci, která by přesně popisovala imunohistochemickou lokalizaci námi studovaných proteinů.

 


Sekce II (ústní sdělení)

 

Ú7

ZKUŠENOSTI S  OČKOVÁNÍM PROTI CHŘIPCE V  DOMOVECH DŮCHODCŮ A NA HEMODIALYZAČNÍCH PRACOVIŠTÍCH    

H.Jelínková¹, P.Pazdiora¹, M.Švecová²

Školitel: Doc. MUDr. Petr Pazdiora, CSc.

¹Ústav epidemiologie LF UK v Plzni, ²Ústav mikrobiologie LF UK a FN v Plzni

 

Východisko:

Pravidelné očkování proti chřipce u fyzických osob umístěných v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, domovech důchodců a domovech-penzionech pro důchodce dle vyhlášky MZČR 439/2000 Sb. o očkování proti infekčním nemocem.

Cíl:

Porovnání imunogenity a reaktogenity u nás používaných chřipkových vakcín.

Metodika :

Na podzim roku 2002 bylo v 4 domovech důchodců v Plzeňském kraji očkováno proti chřipce (vakcínami Begrivac, Fluarix, Fluad, Influvac, Vaxigrip) 368 osob. Průměrný věk  očkovaných důchodců byl 77,5 let (36-97).  U 195 bylo provedeno prevakcinační a postvakcinační vyšetření protilátek proti doporučeným a tuzemským antigenům virů chřipky pro sezónu 2002/2003. Ve stejném období bylo očkováno na 4 hemodialyzačních pracovištích 254 nemocných (vakcínami Begrivac, Influvac, Vaxigrip). Průměrný věk dialyzovaných byl 63,0 (19-90).  U 125 z nich bylo provedeno prevakcinační a postvakcinační vyšetření protilátek obdobně jako u důchodců.

Výsledky:

V domovech důchodců po očkování jednotlivými vakcínami byla prokázána protekce u 11,4 – 95,5% očkovaných při použití doporučených antigenů, při užití tuzemských 23,5 – 55,0% . Sérokonverze byla v závislosti na očkovací látce a použitých antigenech zjištěna u 11,8 – 73,2% osob. Zároveň jsme sledovali i reaktogenitu jednotlivých vakcín.

Po očkování na hemodialyzačních pracovištích byla zjištěna protekce u 12,2 – 95,0% a sérokonverze u 19,5 – 72,5% očkovaných.

Závěr:

Po žádné z chřipkových vakcín se neobjevily závažné celkové ani místní reakce.

Očkování proti chřipce, ale i proti pneumokokovým nákazám má svůj význam jak v domovech důchodců, tak u dialyzovaných pacientů. Zvyšující se proočkovanost obyvatel domovů důchodců může ovlivnit klesající podíl pneumonií na jejich úmtrnosti.

 

Ú8

ÚČINKY KONZUMACE ALKOHOLU NA INZULÍNOVOU SENZITIVITU A PARAMETRY OXIDAČNÍHO STRESU

J. Mudra¹, M. Krčma²

Školitel: Doc. MUDr. Z. Rušavý˛

¹Ústav fyziologie, LF UK v Plzni

²I. interní klinika FN  a LF UK v Plzni

 

Východisko:  Epidemiologické studie prokázaly vyšší inzulínovou senzitivitu u osob konzumujících malé a střední dávky alkoholu, bezprostředně po konzumaci alkoholu bylo zaznamenáno snížení inzulínové senzitivity. Dosud není jasné, jakou roli v pravděpodobném kardioprotektivním účinku alkoholu hraje ovlivnění inzulinové senzitivity a oxidačního stresu.

Cíl: Posoudit vliv konzumace alkoholu na inzulínovou senzitivitu, energetický metabolizmus, a ukazatele oxidačního stresu za bazálních podmínek a během hyperinzulinémie.

Metodika: Bylo vyšetřeno devět zdravých mužů (věk 25,83 [23 – 30], BMI 23,21 [19,51 – 29,30]). Dobrovolníci nejprve 14 dní vyloučili veškerý příjem alkoholu (A1), během následujících 14 dnů konzumovali denně 500 ml bílého vína (V), v dalších  14 dnech opět abstinovali (A2). Po ukončení každé ze tří period byl proveden  hyperinzulinemický euglykemický clamp (glykémie= 5mmol/l, inzulinémie 250 mIU/l)

kombinovaný s nepřímou kalorimetrií. Byl sledován malondialdehyd, celková antioxidační kapacita plazmy, superoxiddismutáza, redukovaný glutathion a glutathionperoxidáza. Za bazálních podmínek a při hyperinzulinemii. Výsledky ve formě průměrů a směrodatných odchylek byly porovnány Wilcoxonovým testem.

Výsledky: Nebyly zaznamenány významné rozdíly inzulínové senzitivity (M hodnota clampu : A1= 8,7 ± 2,856, V= 8,8 ± 3,556, A2= 8,7 ± 3,332 mg/min/kg), klidového energetického výdeje, respiračního kvocientu a oxidace substrátů za bazálních podmínek ani během hyperinzulinémie. Po konzumaci vína došlo k nesignifikantnímu  vzestupu bazálních koncentrací redukovaného glutathionu  (A1= 1,8 ± 0,267, V = 1,9 ± 0,291, A2= 1,8 ± 0,312 mmol/l erytrocytů; A1 vs V p= 0,076, V vs A3 p= 0,051), hyperinzulinémie při vyšetření po konzumaci alkoholu, nikoliv však po periodách abstinence, snížila koncentraci redukovaného glutathionu (V bazál = 1,9 ± 0,291, V clamp = 1,8 ± 0,255, p = 0,008). V ostatních parametrech nebyly zaznamenány změny.

Závěr: Umírněná konzumace alkoholu po dobu 14 dnů nevede u zdravých mužů k ovlivnění inzulínové senzitivity a energetického výdeje.

Podporováno výzkumným záměrem LFUK Plzeň MSM 111400001

 

Ú9

Vývoj ukazatelŮ rizika kardiovaskulárních chorob a ukazatelŮ oxidaČního stresu v prvních tŘech mĚsících života: vliv umĚlé výživy a kojení

1D. Rajdl, 1J. Racek, 2A. Steinerová, 3F. Stožický , 4Z. Rokyta , 1L. Trefil

Školitel: Prof. MUDr. J. Racek, DrSc.

1 Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky LF UK a FN v Plzni, 2Medica Centrum, Plzeň, 3 Dětská klinika LF UK a FN v Plzni, 4Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni

 

Východisko: Komplikace aterosklerózy patří k nejčastějším příčinám morbidity a mortality v rozvinutých zemích. Časná stadia vývoje aterosklerotických plátů začínají již v raném dětství.

Cíl: Zmapovat vývoj rizikových faktorů aterosklerózy a antioxidační ochrany u tříměsíčních dětí s ohledem na způsob výživy

Metodika: Vyšetřili jsme venózní krev celkem od 42 zdravých matek (před porodem a po něm, za 3 měsíce po porodu) a jejich fyziologických dětí (pupečníková krev ihned po porodu, venózní krev za 3 měsíce. Pomocí komerčně dostupných setů jsme stanovili hladiny superoxiddismutázy (SOD), glutathionperoxidázy (GPx), glutathionreduktázy (GR), redukovaného glutathionu (GSH), celkové antioxidační kapacity plazmy (AOK), celkového cholesterolu (Chol), HDL-cholesterolu (HDL), triacylglycerolů (TAG), oxidovaných LDL částic (oxLDL) a protilátek proti oxLDL (oxLDLAb). Koncentraci malondialdehydu jsme určili reakcí s kyselinou thiobarbiturovou jako TBARS.

Výsledky: Děti kojené mateřským mlékem měli ve 3 měsících vyšší hladiny TBARS (p<0.01), avšak také vyšší koncentrace GSH (p<0,005) a nižší aktivity GRH (0,05). Vzestup oxLDLAb ve 3 měsících byl , ve srovnání s kojenými, více vyjádřen u nekojených (p<0,01), avšak u kojených jsme rovněž zaznamenali vzestup oxLDL, apoB a TAG (p<0,0001, p<0,0001, p<0,0001 resp.), u nekojených nikoliv.

Závěr: Kojené děti, narozdíl od nekojených, vykazují ve 3 měsících po narození lepší intracelulární antioxidační ochranu a menší nárůst oxLDLAB, ale také vzestup potenciálně aterogenních oxLDL, apoB, TAG a TBARS.

Tato studie byla podpořena grantem IGA MZ ČR (reg. # NE/6738-3).

 

Ú10

Skloionomerní cementy ve výplňové terapii dočasných zubů - klinické hodnocení po šesti a dvanácti měsících

1A. Šváchová, 2V. Merglová, 3J. Kasl, 4J. Beneš

Školitelka: Doc. MUDr. V. Merglová, CSc.

1,2Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni, 3ŠKODA Výzkum Plzeň, 4Ústav biofyziky LF UK v Plzni

 

Cíl: Porovnat skloionomerní cementy (KetacMolar, 3M ESPE a ChemFlex, Dentsply DeTrey) používané k výplňové terapii kazu dočasných zubu. Odhalit souvislosti mezi výsledky ošetření a faktory přítomnými v době zhotovení výplni.

Metodika:

Pro kaz dočasného zubu bylo ošetřeno 47 dětí od 2 do 11 let, celkem 55 výplněmi z KetacMolaru (KM) a 22 z ChemFlexu (CX). Všechny výplně byly po zhotovení  ohodnoceny modifikovanými USPHS kriterii a byl změněn čas potřebný k ošetření. Po 6 a 12 měsících bylo pomocí USPHS kriterií zkontrolováno 39 a 14 výplní, v uvedeném pořadí. Klinický test doplnila digitální řádkovací elektronová mikroskopie a digitální fotografie řezů vzorků materiálů.

Výsledky:

Ihned po zhotovení dosahoval KM lepších výsledků než CX co se týče anatomie (Alfa 76,4% KM ku 63.6% CX), okrajového přechodu (85,5% ku 68.2%), povrchu (Alfa 80% KM ku 77.3% CX)  i průměrného času (19'35" oproti 22'02) Po šesti měsících bylo zkontrolováno 25 KM a 14 CX výplní. Výplně z KM vykazovaly menší okrajovou spáru (Alfa 68% KM ku 57,1% CX), 4 KM výplně praskly. 1 KM výplň selhala z důvoduůpraskliny a sekundárního kazu (4%). Endodontické komplikace a sekundární kaz byly příčinou selhání celkem 3 výplní z CX. Do současnosti bylo po 12 měsících zkontrolováno 11 výplní z KM, u jedné z nich se vyskytl sekundární kaz a výplň vypadla. Všechny tři CX výplně vyhovovaly, u jedné byla hlubší spára.

Závěr:

Oba materiály dosahovaly uspokojivých výsledků. Byla prokázána souvislost mezi spoluprácí dítěte a tvarem a povrchem výplně. Použití světlem tuhnoucího bondu se projevilo lepší okrajovou integritou.

Práce je podporována grantem GA UK 203862.

 

Ú11

Epidemiologická studie hypofunkce  štítné žlázy u pacientů s manifestní ICHS

J. Hrbková

Školitel: MUDr. O. Mayer jr., CSc.

Centrum preventivní kardiologie, II. interní klinika LF UK a FN v Plzni

 

Východisko: Hypothyreoza, ať již v klinické či subklinické formě, je chorobou s častým výskytem v populaci, která může v řadě ohledů souviset s etiologií ischemické choroby srdeční (ICHS). Cílem naší analýzy bylo stanovit prevalenci jednotlivých forem hypothyreozy v souborů kardiaků a jejich vztah ke kardiovaskulárnímu rizikovému profilu.

Metoda: Sledovaný soubor tvořilo 409 probandů (m302, ž107; prům. věk 59,3) s manifestní ICHS. Thyroidální parametry tj. thyreostimulační hormon (TSH), volný tyroxin (FT4) a protilátky proti thyroidální peroxidáze (aTPO) byly stanoveny pomocí komerčních kitů AxSYM fy Abbott. Jako hranice normálních hodnot TSH a FT4  bylo použito rozmezí  0.58-3.65 I.U./l a 9.5-20.7 pmol/l, resp. Adjustované relativní riziko bylo stanoveno pomocí mnohočetné logistické regrese.  

Výsledky:  Prevalence hypothyreozy  činila v našem vzorku 11.0% (6.6% a 23.4%; p<0.001; u mužů a žen,resp.), přičemž manifestní forma (tj. ^ TSH, ˇFT4 a/nebo substituční léčba)  byla nalezena u 3.9% probandů (2.3% a 8.4%;p<0.003; u mužů a žen, resp.) zatímco subklinická (tj. ^ TSH, ale normální FT4) u 7.1% (4.3% a 15.0%; p<0.001; u mužů a žen,resp.). Při použití hypothyreozy jako závislé kategorické proměnné byla zjištěna významná pozitivní asociace s ženským pohlavím

[adjustované Odds ratio a 95 konf.intervaly 1.19(1.08-1.32)], hladinou triglyceridů [1.16 (1.06-1.28)], celkovým homocysteinem [1.14 (1.04-1.25)] a hladinou aTPO [1.27 (1.16-1.40]

Souhrn: Hypofunkce štítné žlázy byla nalezena zhruba u 11% kardiaků, což je asi 2x vyšší než obvykle popisovaná prevalence v obecné populaci, hypofunkce štítné žlázy byla nalezena ve významné pozitivní  asociaci s dalšími kardiovaskulárními rizikovými faktory.

Závěrem, zjištěná prevalence hypofunkce štítné žlázy pravděpodobně opravňuje provádět  screening zvláště rizikových  pacientů, jako jsou osoby s manifestní ICHS, kde mohou nerozpoznané subklinické formy představovat významné aditivní riziko.

Podpořeno grantem IGA MZ 7534-3

 

Ú12

Depresivní poruchy ve vztahu k parametrům funkce štítné  žlázy, pilotní studie

Z. Hess, B. Petrlová

Školitelé: Doc. MUDr. H. Rosolová, CSc.¹, Prof. MUDr. O. Topolčan, CSc.¹ ,MUDr. J. Podlipný²

¹Centrum preventivní kardiologie, II. interní klinika LF UK a FN v Plzni, ²Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni

 

Cíl studie: V rámci epidemiologické studie plzeňské populace, která byla zaměřena na  detekci rizikových faktorů kardiovaskulárních nemocí, stanovit  v populačním vzorku relativně zdravých osob výskyt asymptomatických depresivních poruch a současně se pokusit najít jejich asociaci s metabolickými faktory syndromu inzulínové rezistence.

  Soubor nemocných: V pilotní studii je z celkového počtu 400 osob zařazených ve studii vyšetřen soubor 44 pacientů starších 18 let, průměrného věku 51,41 let, z toho mužů 23, žen 21.

Metodika: Míra depresivity je hodnocena SDS indexem Zungovy sebeposuzovací škály. Současně s vyhodnocením dotazníků byli probandi zváni ke klinickému a laboratornímu vyšetření, kde byly zjišťovány a hodnoceny  metabolické faktory související se syndromem inzulínové rezistence a depresivním syndromem, dále pak i parametry funkce štítné žlázy (FT4, TSH, aTPO).

Výsledky: Z celkového počtu 44 vyšetřených byla patologie štítné žlázy laboratorně detekována u 8 nemocných (18,18 %).

 

 

 

TSH

FT4

aTPO

Věk

SDS index

Zdraví (n=36)

průměr

2,15

13,07

3,89

52

44

 

medián

2,03

12,44

2,00

55

42

 

SD

1,05

1,96

9,12

11

10

Nemocní(n=8)

s patologickými hodnotami štítné žlázy

průměr

12,28

8,50

516

48

55

 

medián

3,93

9,46

3,50

49

56

 

SD

17,48

2,94

726,56

10

7

SDS index dle Zunga vyjadřuje míru depresivity (nad 50 je pozitivní).

 

Závěr: V souboru 44 relativně zdravých osob z  populace byla zjištěna téměř u 1/5  laboratorní dysfunkce štítné žlázy. Tito nemocní měli vyšší SDS index svědčící pro přítomnost deprese. Již podle dosavadních výsledků je možno poukázat na účelnost screeningového vyšetřování laboratorních ukazatelů dysfunkce štítné žlázy u žen nad 50 roků věku.


 

Sekce III (postery)

 

P 1

ANTIMIKROBIÁLNÍ AKTIVITA FLAVONOIDNÍCH LÁTEK OBSAŽENÝCH V PROPOLISU

T. Blecha

Školitel: RNDr. K. Fajfrlík

Ústav mikrobiologie LF UK a FN v Plzni

 

Propolis (dluž, včelí tmel) je produkt včel pryskyřičnaté konzistence, s výrazně aromatickou vůní, různého zbarvení dle původu a stáří. Včelami jsou  suroviny na jeho tvorbu sbírány  na různých rostlinách vylučujících pryskyřičnaté látky, jako je topol, bříza,jírovec maďal, jehličnany a další. Včely donesené látky dále přetvářejí a přidávají k nim výměšky svých žláz. Chemické složení propolisu je značně proměnlivé, nejvíce obsahových látek zaujímají právě flavonoidy. Je tradičním lékem evropské lidové medicíny, především v Evropě východní. Jeho antimikrobiální účinky  byly prokázany u řady patogenních i nepatogenních mikroorganismů. Výsledky se u jednotlivých autorů prací liší dle použité metodiky a geografického původu propolisu. Cíl práce: Je zjistit které vzorky propolisu mají nejvýraznější antimikrobiální účinky dle původu, stáří, použité izolační metodiky, obsahu, koncentrace a zastoupení nalezených flavonoidů.

Metodika: Z jednotlivých vzorků jsou za použití organických rozpouštědel (dle vzrůstající polarity) připravovány izolaty, které jsou poté zkoušeny na  mikrobiálních

půdách diskovou metodou. Z nalezených inhibičních zón lze usuzovat, které baktérie jsou citlivé a  jaké extrakty nejúčinnější. Současně s testováním antimikrobiální aktivity je prováděna chromatografie (především papírová a tenkovrstevná). Nalezené hodnoty Rf budou použity při pozdějším vyhodnocování vzorků na obsah flavonoidů.

Výsledky: Nejvýraznější inhibice růstu byla u Staphylococus aureus, St. epidermidis, Streptoccocus sk.A, Streptococcus pyogenes, Corynebacteria haemolyticus. Naproti tomu, nebyla inhibice prokázána u některých bakterií uváděných různými autory jako ”citlivé” např. Bacillus subtilis. Nejúčinnější extrakty byly chloroformové, acetonové a etanolové. Vodné byly slabě učinné.

Závěr: Výsledky jsou jen předběžné. Práce probíhá dále s cílem rozšířit a upřesnit poznatky v dané problematice.Je třeba ještě otestovat některé jiné (růstově flavonoidu ve vzorcích.  

náročnější) bakterie, shromáždit další vzorky propolisu z jiných oblastí, stanovit minimální inhibiční koncentraci(MIC) na základě přesného stanovení koncentrace

 

P2

Je možno léčbou depresivní poruchy ovlivnit metabolické faktory syndromu inzulínové rezistence?

J. Podlipný, Z. Hess, B. Petrlová

Školitelé: Doc. MUDr. J. Beran, CSc.¹,  Doc. MUDr. H. Rosolová, CSc.², ¹Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni, ²II.intrní klinika LF UK a FN v Plzni

 

Úvod: Ve studii ”Deprese a inzulínová rezistence” bylo screeningovým vyšetřením pomocí dotazníků zatím nalezeno 80 osob trpících depresivní poruchou.

Cíl: Bude možno léčbou deprese ovlivnit parametry související se syndromem inzulínové rezistence?

Metodika: Vyvinuli jsme počítačový program, který umožňuje okamžité zpracování dotazníků a jejich zakomponování do kontextu s dalšími daty získanými od pacientů.

 

Tabulka uvádí použité dotazníky:

Název dotazníku:

administrace

zaměření

Zungova sebeposuzovací škála

poštou

Odhalení skryté deprese

Beckův

poštou

Posouzení hloubky deprese

SCL 90

poštou

posouzení těchto faktorů: somatizace, obsese-kompulze, interpersonální senzitivita, deprese, úzkost, vztek-hostilita, fobie, paranoidita, psychoticismus

Hamiltonův

lékařem

Odlišení somatické a psychické úzkosti

 

Pacienti jsou rozděleni na skupinu trpící depresí na skupinu bez deprese. Depresivní pacienti jsou odesílání k psychiatrovi, který posoudí, zda je u nich skutečně klinicky přítomna depresivní porucha a rozhodne o jejich léčbě. Léčba je farmakologická, pacienti jsou léčeni jedním preparátem SSRI. 21 dní po léčbě následuje kontrola u psychiatra, 22. den pak v naší ambulanci. Současně pacienti vyplňují opět dotazníky. Laboratorní a fyzikální vyšetření je stejné jako před léčbou.

Hodnoceny jsou tyto parametry: KO, ALT, AST, kyselina močová, kreatinin, lipidogram, katecholaminy ve sběru moči /24 hodin, TSH, FT4. aTPO. Inzulínová rezistence je posuzována mimo jiné HOMA indexem (= glykémie nalačno x inzulín nalačno/22,5),.poměr pas/boky, fyzikální vyšetření, BMI, tepová frekvence, EKG.

Výsledky: Jelikož  studie stále ještě probíhá, budeme prezentovat case report, kde se zatím prokázal pozitivní vliv SSRI na hodnotu HOMA indexu, a tím i na inzulínovou rezistenci.

Závěr: Tato studie se pokusí odpovědět na otázku, zda je možné intervencí depresivní poruchy zlepšit metabolické faktory související se syndromem inzulínové rezistence.

 

P3

Význam měření aortální rigidity v předpovídání kardiovaskulárního rizika

P. Roučka

Školitel: Doc. MUDr. J. Filipovský, CSc.

II. interní klinika LF UK a FN v Plzni

 

S rostoucím věkem dochází k morfologickým změnám cévní stěny souvisejícím se zmnožením kolagenu, úbytkem elastinu, ukládáním depozit vápníku v cévní medii a  tím sekundárně ke ztrátě fyziologické pružníkové funkce velkých cév,  především srdečnice. Neinvazivním měřením aorto-femorální rychlosti šíření pulzové vlny (aortic pulse wave velocity) je možné zjistit stupeň rigidity (tuhosti) aorty, jež je signifikantní a nezávislý prediktor kardiovaskulární mortality v subpopulaci osob v terminálním stadiu renálního selhání, hypertoniků s esenciální hypertenzí  a u nemocných nad 70 let věku. Tyto poznatky jsou založeny na datech  uskutečněných klinických studií. Otázkou při znalosti významného kardiovaskulárního faktoru, jakým bezpochyby aortální  stiffness (tuhost) je, zůstává nadále možnost jejího farmakologického ovlivnění. Konvenční antihypertenzní terapie má v tomto směru nedostačující efekt. První právy z klinických studií  potvrzují určitý nepříliš významný vliv inhibitorů angiotenzin-konvertujících enzymů a potenciální naději skýtají blokátory receptorů pro angiotenzin II. Předmětem dalšího vědeckého zájmu je nepochybně otázka farmakologického ovlivnění tohoto z hlediska kardiovaskulárního rizika významného hemodynamického parametru.

 

 

P4

NAŠE ZKUŠENOSTI S PREVENTIVNÍM PROGRAMEM VE ŠKOLCE

D. Ptáčková, T. Říčařová

Školitelky: Doc.MUDr.V. Merglová,CSc., MUDr. A. Šváchová

Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni

 

Východisko:

Součástí celkové stomatologické péče jsou preventivní programy. Jsou realizovány na různých úrovních a s různým zaměřením. V současné době postrádáme v naší republice celoplošný preventivní program pro děti ve věku 3 – 6 let, protože vytvoření vhodného univerzálního programu pro tuto věkovou skupinu je velmi obtížné.

Cíl :

Návrh a realizace vhodného preventivního programu pro děti v mateřských školách.

Metodika:

Do školky jsme docházely během března a dubna 2002 jedenkrát týdně. První návštěva měla seznamovací charakter. V dalších jsme děti rozdělily  po 8-10 a každá z nás se věnovala jedné skupině. S dětmi jsme při každé návštěvě probíraly jedno z následujících témat: povídání o počtu, tvaru a úloze jednotlivých zubů, vznik a následky zubního kazu, vztah jednotlivých potravin ke vzniku kazu.Každá návštěva  končila nácvikem pohádky ”O mlsném vlkovi”. Používaly jsme názorné pomůcky, z nichž některé jsme vyrobily.

Výsledky:

Ze strany učitelek mateřské školky byla na začátku odezva na preventivní program  nevýrazná, později vynikající. S rodiči k osobnímu kontaktu nedošlo.Děti reagovaly na program velmi vstřícně. Jako ideální se nám jeví práce ve skupinkách po maximálně 5 - 6 dětech.Osvědčilo se nám propojit tento program s pohybovou aktivitou.

Závěr:

Realizace preventivního programu pro malé děti je obtížnější, než jsme předpokládaly a časově velmi náročná. Optimální by proto bylo, kdyby preventivní program mohl vést pedagog, vychovatel nebo  dobrovolník ze strany rodičů, který by byl s dětmi v každodenním a dlouhodobém kontaktu.

 

P5

HODNOCENÍ ZNALOSTÍ PŘI POSKYTOVÁNÍ PRVNÍ POMOCI A SOUČASNÝ NÁCVIK PRIMÁRNÍ NEODKLADNÉ PÉČE SE STŘEDOŠKOLSKÝMI STUDENTY

D. Pelikánová, T. Jansa

Školitelé: Doc. MUDr. H. Zavázalová, CSc.¹,MUDr. K. Zikmundová, CSc.¹, Doc. MUDr. V. Fessl, CSc.²

¹Ústav sociálního lékařství LF UK  Plzeň, Anesteziologicko-resuscitační klinika LF UK a FN v Plzni²

Východisko: Znalost první pomoci je často rozhodující při záchraně života a předcházení komplikací život ohrožujících stavů. Znalosti a dovednosti první pomoci je nezbytné opakovat, rozvíjet a prakticky si je ověřovat.

Cíl: Osvojení praktických znalostí studentů medicíny při poskytování první pomoci, srozumitelné předání dovedností v dané problematice středoškolákům a adekvátní schopnost komunikace s posluchači, jejichž stupeň a úroveň znalostí při poskytování první pomoci byly prioritně hodnoceny dotazníkovým šetřením.

Metodika: Proškolení studenti LF UK v Plzni předali přijatelnou formou své znalosti a dovednosti mladším středoškolským studentům se zájmem o první pomoc, jejíž význam není v laické populaci dostatečně publikován. Přístup k výuce využíval forem mluveného slova, dotazníků, instruktáží, praktických ukázek, vlastních nácviků s odbornými pomůckami, letáčků, diskuse a zpětného hodnocení efektivního provedení.

Výsledky: Více než 150 plzeňských středoškolských studentů bylo aktivní formou seznámeno s praktickým postupem při nácviku první pomoci. Výsledky souhrnné dotazníkové studie z oblasti teorie první pomoci  jsou podkladem k naší činnosti.

Závěr: Tato zdravotně výchovná aktivita studentů významně přispěla k uvědomění si hodnoty zdraví, přednosti při záchraně bezprostředně ohroženého lidského života a rozvoji kvalitního podílu veřejnosti v záchranném řetězu přednemocniční neodkladné péče.

 

P6

PREVENTIVNÍ  PÉČE  VE  STARŠÍM  A  POKROČILÉM  VĚKU

H. Dolanský

Školitelka: Doc. MUDr. H. Zavázalová, CSc.

Ústav sociálního lékařství LF UK v  Plzni 

 

Cíl ”Zdravé stárnutí” je v přednášce považován za jeden z dominantních v zájmu zdravotní politiky nejen celé naší společnosti, ale také politiky Zdraví 21 pro Evropský region, sekundární prevence jako dominantní záležitost nejen odborné, ale také laické veřejnosti, zvláště v souvislosti s prováděním a  vykazováním preventivních prohlídek v primární péči. V souboru téměř 8500 pojištěnců autor z jedné ze zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven ve spolupráci s informatikem analyzuje zastoupení nemocí, diagnóz

a vykazování preventivních prohlídek praktickými lékaři pro dospělé u pojištěnců ošetřených ve smluvních agenturách domácí zdravotní péče v období r. 2000-2002, ve věku do 59, s dominantním zastoupením věku 60-85 a více let.

Alarmující průměrný 7,2% podíl zastoupení pojištěnců staršího a pokročilého věku s vykazovanou preventivní prohlídkou zdravotní pojišťovně z celkového počtu ošetřovaných v domácí péči, nepovažuje plátce zdravotní péče za efekt sledovaných finančních výdajů. Opak je v souvislosti s toto problematikou pravdou, zvláště pak v návaznosti na socioekonomické aspekty nemocí, stádia pokročilosti a celospolečenský dopad úrovně prevence.

V závěru přednášky jsou uvedeny faktory se schopností ovlivnit jak vlastní realizaci, tak kontrolu provádění preventivních prohlídek.

Je zdůrazněna úloha praktického lékaře v primární péči a upozorňováno na význam vzájemné spolupráce Z analýz vyplývá opodstatněnost kontrolní a revizní činnosti v této problematice.

Závěry současně potvrzují významné postavení revizního lékaře v systému veřejného zdravotního pojištění a jeho vliv na realizaci kvalitní léčebně preventivní péče. Nelze opomenout jeho podíl na tvorbě a realizaci zdravotní politiky pojišťovny

a tímto také podíl na realizaci politiky Zdraví 21.

mezi pojištěncem, praktickým a revizním lékařem. Poznatky vybízí ke zkvalitnění celospolečenské spolupráce

 

P7

Srovnání přesnosti  měření glykémie u pacientů v intenzivní péči pomocí různých glukometrů

Z. Kasl

Školitelé:  Doc. MUDr. Z. Rušavý, MUDr. M. Krčma

Diabetologické centrum I. interní kliniky FN a LF UK v Plzni

 

V posledních letech se dostala do popředí otázka kontroly glykémie u nemocných po infarktu myokardu a u nemocných v těžkém stavu, protože  studie ukazují výrazné snížení mortality a morbidity u pacientů s normoglykémií.

Cíl práce: Porovnat přesnost  stanovení hladiny krevního cukru nejrozšířenějšími glukomety, které využívají různých metod stanovení. Posoudit vliv interferujících fyzikálních a chemických faktorů na přesnost měření.

metodika: byly použity čtyři   nejčastěji využívané glukometry - accucheck, optium (amperometrická metoda), smartscan (optometrická metoda), freestyle (coulometrická metoda) a analyzátor hemocue (mikrokyvety), používaný v případech nutnosti přesného stanovení glykémie. všechny glukometry byly používány jedním člověkem a  před každým měřením byly kalibrovány. měření byla provedena v průběhu 2 měsíců u 40 pacientů  na metabolické jednotce intenzivní péče u nestabilních pacientů.

Výsledky: Výsledky se pohybovaly v toleranci do ± 2 mmol/l, AccuCheck 0,44 mmol/l (0,00 – 1,70), Optium 0,65 mmol/l (0,05 – 1,85), SmartScan 0,53 mmol/l (0,10 – 1,75), Freestyle 0,36 mmol/l (0,05 – 1,05).

Závěr: Nejpřesnější z použitých přístrojů se na základě naměřených dat jeví přístroj FreeStyle (± 0,75 mmol/l, p = 0,05), který využívá novou coulometrickou metodu měření glykémie a je plně srovnatelný s několikanásobně dražším analyzátorem HemoCue.

 

P8

INFEKČNÍ ETIOLOGIE DUŠEVNÍCH PORUCH

S. Racková

Školitel: Doc. MUDr. J. Beran, CSc.

Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni

 

Východisko: Etiologie duševních poruch je multifaktoriální, za jeden z etiologických faktorů jsou považována infekční onemocnění. V literatuře se v této souvislosti objevují zmínky zejména o infekcích Borna virem, EBV, CMV, herpetickými viry, HIV, Borrelia Burgdorferi a další. Borna disease virus (BDV) je RNA virus z čeledi Bornaviridae, řádu Mononegavirales. Jedná se o neurotropní virus s vysokou afinitou k limbickému systému. Mechanismus působení BDV v CNS je popisován přímý (tj. vazbou virových proteinů na receptory) a nepřímý (tj. změnou produkce cytokinů). Je popisována vyšší pozitivita BDV u pacientů s psychickými poruchami ve srovnání se zdravými jedinci.

Cíl: Cílem naší studie bylo prokázat přítomnost BDV infekce (tj. virových antigenů, protilátek a cirkulujících imunokomplexů) v séru psychiatrických pacientů a zdravých jedinců

Metodika: Byli vyšetřováni hospitalizovaní pacienti od roku 2001, jednalo se o pacienty s afektivními poruchami a s onemocněním schizofrenního okruhu. Celkový počet pacientů v souboru je 117 (32 pacientů z našeho pracoviště). Ze séra byly stanoveny virové antigeny, antivirové protilátky a cirkulující imunokomplexy. Laboratorní vyšetření provedla dr. Kabíčková, Klinlab, Praha ve spolupráci s dr. Bode, Institut Roberta Kocha, Berlín. Dále byl zjišťován počet hospitalizací, rodinná anamnéza, kontakt se zvířaty a příznaky onemocnění v době odběru. Jako kontrolní soubor byli vyšetřeni dárci krve.

Výsledky: V souboru našich pacientů byla prokázána celková pozitivita u 28%, v celkovém souboru u 53% ve srovnání s pozitivitou ve 20% u zdravých jedinců. Vzhledem k tomu, že další odběry probíhají, není zatím k dispozici statistické zpracování výsledků.

Závěr: Celková pozitivita BDV infekce byla prokázána u 53% pacientů s psychiatrickou diagnózou ve srovnání s pozitivním nálezem u 20% zdravých jedinců. Tyto výsledky odpovídají údajům uváděným v zahraniční literatuře. Otázkou zůstává, jak velkou roli hraje bornavirová infekce ve vzniku a průběhu psychických porucha a její možná virostatická léčba amantadinem.

 

 

P9

SYNTHETIC MATERIALS USED IN MAXILLOFACIAL SURGERY

O. Moztarzadeh

Consultant: Prim. MUDr. D. Hrušák

Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni

 

Oral and maxillofacial surgeons have looked for the ideal material for reposition and fixation of bones in fracture management, for grafting complicated  fracture sites, for augmentation of edentulous ridges, and for treating any number of pathological and surgical defects encountered. This presentation reviews the use of different synthetic materials in clinical dentistry and discusses some of the attributes of them like: biocompatability, radiopacity, strength, applicability in clinically different cases, availability in a variety of forms, nonallergenic, and osteoinductivity. Metals have been used in maxillofacial plating for their strength and durability. Stainless steel no longer is used due to its tendency to corrode. Now Titanium is the most frequently used material for dental implants.Two widely used synthetic material: beta-tricalcium phosphate, and hydroxylapatite  avoid some of the problems associated with natural materials, but they can not tolerate significant load bearing and tend to crack. The wide variety of compositions of synthetic materials allows the surgeon to choose a specific combination of attributes for a given procedure. All the materials report varying degrees of success, but none meets all the criteria of being the ideal material.

 

P10

VESTIBULÁRNÍ REHABILITACE  (literární rešerše)

O. Vlk

Školitelka: Prim. MUDr. H. Hladová

Rehabilitační oddělení FN v Plzni

 

Nemocných, kteří si stěžují na závrať stále přibývá. Medikamentózní léčba nevede vždy k plné kompenzaci, proto používáme také rehabilitační metody.

Závrať je výsledkem léze ve spojení:

Vestibulární aparát   ®   cerebellum

Fascicul. long. medialis   ®    nuclei očních svalů

Tractus vestibulospinalis   ®    Tractus vestibuloreticularis   ®   Cortex

Impulsy z labyrintu putují do vestibulárních jader a odtud do mozečkových struktur. Vestibulární jádra jsou pod vlivem vestibulární části mozečku (lobus flocculonodularis, částečně též  vermis) a současně jsou pod vlivem afferentních impulsů ze spinální míchy. Mozečková kůra transformuje prostorový koncept pohybu do času. Tento ”překlad” je nutný pro rychlé pohyby, které jsou předprogramovány, protože jsou příliš rychlé, aby byly regulovány plynule. Připojením na vestibulární centrum v mozkovém kmeni jsou vestibulární reakce také modulovány a regulovány mozečkem.

 Retikulární formace je zásobena informacemi z celého smyslového systému, koordinuje a integruje navzájem informace  ze všech senzorických orgánů.Tento komplexní systém je pod stálou kontrolou zrakových , proprioceptivních a vestibulárních impulsů na jedné straně a na druhé straně je ovlivňován psychologickými faktory. Příznaky vznikající poruchou vestibulárního aparátu jsou: závrať (vertigo), tonické úchylky končetin a trupu, nystagmus.

Proces zpracování informací je přítomen neustále v denním životě a nazýváme jej habituací. Ztráta smyslových funkcí na jedné straně těla může být úspěšně překonána centrální adaptací a habituací. Habituaci používáme jako základní metodu ve vestibulární rehabilitaci.

Habituace vzniká opakováním stejného podnětu na vestibulární ústrojí, nastává depolarizace a dráždivost labyrintu se snižuje. Habituace  nebo-li centrifugální inhibice je reakční pokles na opakované podráždění, který se udržuje delší čas, několik dní nebo týdnů.

Metody vestibulární rehabilitace: stabilizace pohledu, cvičení stability těla, cvičení pro celkovou zrakovou a tělovou stabilitu.

Vestibulární rehabilitaci lze rozdělit do několika skupin:

Speciální cviky s přednostním vlivem na polokruhové kanálky. Sem patří cviky s úhlovým zrychlením a zpomalením ve třech rovinách (předklony, záklony, úklony, rotace hlavy a celého těla).

Cviky ovlivňující funkci otolitového systému. Součástí těchto cviků jsou pohyby s přímočarým zrychlením nebo zpomalením (dřepy, poskoky, běh a chůze různým směrem).

Cviky zlepšující orientaci v prostoru (stoj jednoduchý, senzibilizovaný, stoj na prstech, patách, na jedné noze, cvičení na kladině, balancování na nestabilní plošině). Všechny tyto cviky lze senzibilizovat zavřením očí.

Pasivní vestibulární trénink na centrifuze, otáčení na stoličce, na kruzích apod.

Bio-feedback na posturografické plošině.

 

 

P11

NOVÉ  INTERDISCIPLINÁRNÍ SMĚRY V NEUROKOGNITIVNÍCH ODVĚTVÍCH

K. Blahna

Školitel: Doc. MUDr. J. Beran ,CSc.

Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni

 

Východisko: S exponenciálním  rozvojem neurovědeckých poznatků, ať již neurofyziologie, psychologie, psychiatrie, neurologie, etologie, zobrazovacích metod,molekulární genetiky,farmakologie a mnoha dalších, narůstá mnoho mezioborových odvětví. Mezi ně   zahrnujeme obory jako jsou neurobiologie, psychobiologie, sociobilogie, neurofarmakologie. Díky těmto novým směrům můžeme více zhmatatelnit  některé doposud málo probádané duševní jevy a choroby, jako je schizofrenie, depresivní choroba,  obsedantně kompulzivní choroba  nebo mentální anorexie, ale možná i jiné nemoci nespadající  přímo do oblasti duševních chorob. Přednáška by mohla přivést posluchače  k novým pohledům na některé  jevy v našem duševním životě, společnosti a novým trendům v pohledu na duševní choroby. 

Shrnující práce  měla  definovat tyto nově  se vytvářející obory a  poukázat na jejich význam, ať již v medicínských směrech jako takových, ale i samého lidského poznání.

 

P12

TROMBOEMBOLICKÁ NEMOC U PACIENTEK UŽÍVAJÍCÍCH HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCI

M. Švehlová

Školitel: Doc. MUDr. J. Dvořák, CSc.

I. interní klinika LF UK a FN v Plzni

 

Východisko:

Hormonální (HA) antikoncepce patří k nejrozšířenější medikaci pravidelně užívané zdravou populací. Tento fakt činí i ze vzácně se vyskytujících nežádoucích účinků, jako je tromboembolická nemoc, závažný zdravotnický problém. Hemostáza je ovlivněna užívání HA, ale u jinak zdravé ženy zůstávají hodnoty klíčových hemostatických faktorů ve fyziologických mezích. Některé pacientky mohou ale mít hraniční vrozenou poruchu koagulace. Tento dosud asymptomatický defekt může být užíváním HA odkryt a výsledkem je rozvoj žilní tromboembolické nemoci (TEN).

Cíl:

Rozhodli jsme se vyhodnotit přítomnost vrozených či získaných trombofilních stavů nevyjádřených při vstupním klinickém vyšetření a anamnéze u souboru pacientek vyšetřených a léčených na I. Interní klinice v rozmezí let 1998 až 2002. pro žilní TEN.

Metodika:

Retrospektivně byl sestaven soubor 18 nemocných ve věku 18 – 37 let (průměr 23.5 roku), průměrná délka užívání HA byla 14.3 měsíce. Pacientky byly vyšetřována na přítomnost deficitu proteinu C, S, antitrombinu III, Leidenské mutace, mutace protrombinového genu, hyperhomocysteinemie a antifosfolipidového syndromu.

Výsledky:

V souboru byla u 5 pacientek zjištěna Leidenská mutace, z toho 1x v kombinaci s mutací protrombinového genu, u jedná nemocné se Leidenská mutace vyskytovala v homozygotní formě. Nebyly zjištěny deficity antikoagulačních faktorů, antifosfolipidový syndrom ani hyperhomocysteinemie.

Závěr:

U každé mladé ženy s TEN při užívání HA je nezbytné vyšetření trombofilních stavů k posouzení rizika recidivy žilní TEN do budoucnosti s ohledem na zvolení vhodné délky antikoagulační terapie, postupu při případné graviditě či jiných klinických situacích spojených se zvýšením rizika TEN. V případě dědičných defektů koagulace

je vhodné vyšetření příbuzných 1. stupně.

 

P13

VLIV TABAKISMU A VYBRANÝCH PSYCHOSOMATICKÝCH FAKTORŮ NA PROGRESI ATEROSKLERÓZY

V. Eret, M. Šebestová

Školitelé: PhDr. 1E. Kružej, , 2Prim. MUDr. P. Vaněk

1Ústav hygieny LF UK v Plzni, 2Léčebné Lázně Konstantinovy Lázně

 

Východisko:  naše práce vychází z poznatku, že ateroskleróza je multifaktoriální onemocnění, které chápeme jako onemocnění větších tepen, v nichž se tvoří vazivové pláty ve vnitřní vrstvě tepen s ukládáním kašovitých hmot. Jelikož není možné postihnout všechny verifikované faktory, zaměřujeme se pouze na některé z nich. soustřeďujeme se na psychologický rozbor osobnosti pacienta, podíl tabakismu pacienta samotného nebo v rodině (či pracovním prostředí), na výskyt ichs, hypertenze, hyperlipidémie apod. práce spočívá v psychodiagnostické

analýze založené na testu epqr (který je doporučován who) a námi vypracovaném dotazníku. snažíme se identifikovat pacienty se ”syndromem bílého pláště”, měřením tk a tf na začátku a konci rozhovoru.

metodika: naše studie (n=34) je zpracována kvalitativní metodologií, která vytváří tzv. introduction pro signifikantní hodnocení.

Cíl: Naším hlavním cílem je prokázat interakci mezi tabakismem a distresovým charakterem osobnosti pacienta, který vede k progresi aterosklerózy.

závěr: podle předběžných výsledků jeví se nám interakce mezi tabakismem, psychosomatikou a progresí aterosklerózy jako velmi pravděpodobná.

 


Sekce IV (ústní sdělení)

 

Ú13

SPEKTRUM PACIENTŮ S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM V ČESKÉ REPUBLICE.

J. Čech

Školitelka: Doc. MUDr. H. Rosolová, CSc.

Centrum preventivní kardiologie, II. interní klinika LF UK a FN  Plzeň

 

Východisko: Chronické srdeční selhání (SS) jako konečné stadium většiny kardiovaskulárních chorob je závažným zdravotnickým problémem v ekonomicky vyspělých zemích světa a jen v naší zemi se ročně objeví na 40 000 nových případů. Přesto chybí čerstvé údaje, jek epidemiologické, tak klinické, týkající se tohoto onemocnění.

Cíl: Zjistit podíl pacientů s chronickým srdečním selháním na počtu hospitalizací na interních odděleních zúčastněných nemocnic, vyhodnotit kvalitu vyšetřování i léčby.

Metoda: Ve vymezeném období pěti týdnů byly evidováni všichni pacienti přijatí  do nemocnic zúčastněných pracovišť. Z nich pak byli vybráni podle definice všichni s chronickým SS nebo s asymptomatickou dysfunkcí  levé komory srdeční. Byla hodnocena jejich  dokumentace - anamnéza, laboratorní a pomocná vyšetření i léčba.  

Výsledky: Nemocní se SS tvořili v průměru 25 % (celkem 581) pacientů ze všech akutně přijatých nemocných. Nejčastější příčinou chronického SS u sledovaného

souboru byla ischemická choroba srdeční (ICHS) - u 55 % pacientů, arteriální hypertenze bez anamnestického údaje ICHS u 24 % a  kardiomyopatie u 12 %. Ostatní příčiny – chlopenní vady, poruchy rytmu tachykardické nebo bradykardické -  byly málo časté.

Základní charakteristiky všech tří souborů jsou uvedeny v tabulce:

Parametr

Kardiomyopatie

n = 71

ICHS

n = 318

Hypertenze

n = 139

Věk (roky)

52.5±12.4

71.6±10.7

73.6±10.4

<0.01

ns

<0.001

Muži/ženy

70/30

64/36

45/55

ns

<0.001

<0.001

BMI (kg/m˛)

28.5±3.1

30.7±9.0

29.7±6.0

ns

ns

ns

Kuřáci (%)

11.3

10.1

7.2

ns

ns

ns

Ex-kuřáci (%)

56.3

42.3

56.3

<0.05

<0.01

<0.001

DM (%)

35.2

46.9

47.5

ns

ns

ns

Hypertenze

(%)

39.4

62.6

100

<0.001

---------

---------

EF (%)

27.4±13.4

34.4±14.8

46.6±17.6

<0.001

<0.001

<0.001

 

pą kardiomyopatie x ICHS, p˛ ICHS x hypertenze, pł ICHS x hypertenze; DM – diabetes mellitus, CMP – cévní mozková příhoda, TIA – transitorní ischemická ataka, EF – ejekční frakce.

Terapie zavedená během hospitalizace pro nemocné s chronickým SS: diuretika užívalo 80 % nemocných, ACE inhibitory 74%, betablokátory 36%, digitalis 33%, nitráty 38%, spironolakton 31%, AT II antagonisty 2% pacientů.

Závěr: Chronické SS je velmi časté onemocnění, vznikající především na podkladě ICHS, arteriální hypertenze a kardiomyopatie. V péči o pacienty s tímto onemocněním stále zůstává potenciál pro zlepšování kvality jak vyšetřování, tak léčby.

 

Ú14

PROKALCITONIN  U NEMOCNÝCH S CHRONICKÝM SELHÁNÍM LEDVIN léČených kontinuální ambulantní peritoneální dialýzou

J. Klaboch, L. Holubec Jr.² ,M. Tomšů2, K. Opatrný Jr.¹, O. Topolèan²

Školitelka: Doc. MUDr. S. Opatrná, Ph.D.¹

¹I. interní klinika LF UK a FN v Plzni, ²II.interní klinika LF UK a FN v Plzni

 

Východisko: Prokalcitonin (PCT), protein o molekulové hmotnosti 13 kD, je nový marker infekce a/nebo zánětu.

Cíle: (1) porovnat hladiny PCT mezi peritoneálně dialyzovanými (PD) pacienty a zdravými dobrovolníky (ZD) a (2) určit faktory ovlivňující koncentraci PCT v plazmě a dialyzátu (PCTd) vypuštěném po noční prodlevě.

Metodika: Bylo vyšetřeno 28 PD nemocných ve stabilizovaném stavu a 28 ZD shodného věku a pohlaví. PCT byl stanoven immunoluminometricky (LUMItest fy Brahms, Berlín, Německo).

Výsledky: Plazmatické hladiny PCT byly signifikantně vyšší (Wilcoxonův párový test, p< 0,001) u PD pacientů (0.33 ng/mL, medián) oproti ZD (0.18 ng/mL). Poměr koncentrace PCT v dialyzátu ku jeho koncetraci v plazmě byl 0.2. Univariační analýza (Spearmanův test) prokázala signifikantní přímou korelaci mezi PCT a ureou, kreatininem, CRP, leukocyty, neutrofily, fibrinogenem, ferritinem, triglyceridy. Nepřímá korelace byla zjištěna mezi PCT a albuminem, celkovou bílkovinou, transferrinem, železem, HDL cholesterolem  a hemoglobinem. PCTd korelovalo pozitivně s plazmatickým PCT, CRP a koncentrací fibrinogenu v dialyzátu.

Při použití stepwise lineární regrese byly jako faktory s nejvýznamnějším vlivem na plazmatický PCT identifikovány CRP (p< 0,01, parciální korelační koeficient 0.36), transferrin (p< 0,01, -0.43) a železo (p<0,01, -0.39). PCTd byl signifikantně ovlivněn pouze koncentrací fibrinogenu v dialyzátu (p< 0,001, 0.86).

Závěr: Signifikantně vyšší hladiny PCT u stabilních PD pacientů ve srovnání se ZD svědčí pro stav chronické mikroinflamace v této subpopulaci nemocných. V nepřítomnosti peritonitidy není PCT produkován lokálně v peritoneální dutině.

Práce byla podpořena Hlavním výzkumným záměrem (č. 206032; MSM 111400002: Náhrada funkce ledvin dialýzou a transplantací) Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni.

 

Ú15

Osud pacientů s akutním koronárním syndromem s ST elevacemi léčených přímou PTCA

A. Mrázová, V. Motáň

Školitel: MUDr. P. Boček

Intervenční kardiologie I. interní kliniky LF UK a FN v Plzni

 

Východisko:

Přímá PTCA představuje jednoznačně metodu první volby při léčbě akutního koronárního syndromu s ST elevacemi. Od ledna 2002 funguje 24 hodinový provoz katetrizační laboratoře 1. interní kliniky FN Plzeň. Vycházeli jsme ze souboru 203 pacientů léčených metodou přímé PTCA v období prvních šesti měsíců roku 2002. Cíl:

Cílem bylo zhodnotit úroveň nemocniční mortality, posoudit kvalitu života a parametry sekundární prevence 6 měsíců po hospitalizaci.

Metodika:

Základem práce bylo dotazníkové šetření, pro statistické porovnání údajů během hospitalizace a šest měsíců po propuštění jsme využili databázi katetrizační laboratoře.

Výsledky:

Respondence dotazníkového šetření byla 62%. Hospitalizační mortalita představovala 5,91 %, mortalita za období hospitalizace a 6 měsíců poté 9,4 %. Mezi hlavní zkoumané oblasti sekundární prevence patřila změna hmotnosti a porovnání medikace doporučené při dimisi a medikace užívané šest měsíců po propuštění. Co se týče změny hmotnosti, 50 % dotázaných snížilo svojí váhu ( v průměru o 3 kg), 41 % naopak přibralo ( v průměru o 4 kg). Překvapivý výsledek přineslo porovnávání  medikace, kdy se počet osob užívajících  kys. acetylsalicylovou snížil z počtu 115 na 71. Ostatní medikace zůstala nezměněna.

Závěr:

Přímá PTCA je prokazatelně nejefektivnější léčebná metoda akutního koronárního syndromu, a to nejen z pohledu hospitalizační mortality, ale má dlouhodobě příznivý

vliv na kvalitu života pacientů i na jejich další prognózu. Velký důraz je nezbytné i nadále klást na sekundární prevenci, zvláště na motivaci pacientů ke změně životního stylu a na užívání doporučené medikace.

 

 

Ú16

Screeningové vyhodnocení výskytu depresivní poruchy

V  populaci a JEJICH VZTAH K METABOLICKÝM FAKTORům syndromu inzulínové rezistence

B. Petrlová, Z. Hess

Školitelé: Doc. MUDr. H. Rosolová, CSc.¹, MUDr. J. Podlipný²

¹II. interní klinika LF UK a FN v Plzni, ²Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni

 

Úvod: Navázali jsme na pilotní studii z  r. 2001–2002, kdy u vybraných probandů z databáze relativně zdravých plzeňských občanů byla zjištěna koincidence skryté deprese a některých faktorů metabolického syndromu X (tepové frekvence, obvodu boků a LDL cholesterolu.).

Cíl:  Diagnostikovat skrytou depresi v populaci zdravých náhodně vybraných jedinců a najít ev. souvislost s faktory syndromu inzulínové rezistence (IR).

Charakteristika souboru: Vzorek relativně zdravých jedinců z  plzeňské populace, dosud vyšetřeno 59 z předpokládaných  400.

Metodika: Po zpracování poštou zaslaných dotazníků jsou probandi vyšetřováni na metabolické faktory související se syndromem inzulínové rezistence. Depresivita je posuzována SDS indexem Zungovy sebeposuzovací škály (nad 50 je pozitivní),  Pro přítomnost syndromu IR svědčí přítomnost tří z těchto pěti faktorů: TK>=130/85, BMI>=30, glykémie > 6, TG>1,7, HDL<1. Dále je přítomnost inzulínové rezistence hodnocena HOMA indexem.

Výsledky:

Podle zpracování první skupiny dotazníků (n=250) trpí nějakým stupněm deprese asi 34 % populace, z toho je 37% žen, 31% mužů.

 

Vybrané metabolické faktory:

 

BMI

TKS

TKD

puls

glykémie

HDL

TG

průměr

depresivní

28,06

131

88

70,68

5,82

1,66

2,04

průměr

nedepresivní

26,40

134

89

64,81

5,72

1,70

2,03

p

<0,06

NS

NS

<0,02

NS

NS

NS

 

 

věk

HOMA

LDL

WHR

pas

boky

průměr

depresivní

52

2,36

3,52

0,89

91,60

103,10

průměr

nedepresivní

49

1,69

3,18

0,90

89,03

99,03

p

<0,20

<0,20

=0,10

NS

NS

<0,10

Provedeno Studentovým t-testem

HOMA = glykémie nalačno x inzulín nalačno / 22,5

 

Závěr: V počátku naší studie jsme u depresivních pacientů zjistili vyšší BMI, tepovou frekvenci, HOMA index, věkový průměr, LDL cholesterol a vyšší obvod boků.

 

Ú17

Sledování průběhu těhotenství u žen s  pregestačním a gestačním diabetem  mellitem

D. Chlouba

Školitelé:   MUDr. D. Čechurová, MUDr. M. Krčma

Diabetologické centrum I. interní kliniky FN a LF UK v Plzni

 

Cílem studie, která navazuje na výzkum prováděný v předchozích letech, bylo sledování vlivu kompenzace diabetu matek v průběhu těhotenství na morbiditu dětí, které rodily v letech 2001-2002 na gynekologicko porodnické klinice v Plzni na Slovanech a byly sledovány v Diabetologickém centru 1. interní kliniky FN Plzeň. Za rok 2001-2002 byly zjištěny údaje o 50 těhotných diabetičkách (průměrný věk 27,7 (19 – 40) let) s diabetem typu 1 (11 pacientek), typu 2 (3 pacientky) a gestačním diabetem (34 pacientek), MODY diabetes (1 pacientka). Výsledky potvrzují vliv kompenzace diabetu matky na morbiditu dítěte a souvislost této kompenzace s diabetologickou prenatální péčí. V porovnání s předchozími lety bylo v průměru dosaženo lepší kompenzace diabetu v těhotenství ( HbA1C <7% - 70%, HbA1C > 7% - 18%, u 6 pacientek nejsou výsledky k dispozici – nebyly sledovány naším Diabetologickým centrem od počátku těhotenství), což koreluje se sledovaným nižším výskytem perinatální morbidity, zejména diabetické fetopatie (u diabetiček s HbA1C < 7% - 17%, u pacientek s HbA1C >7% - 50%).

 

Ú18

GLYKEMICKÝ A INZULINEMICKÝ  INDEX ENTERÁLNÍ VÝŽIVY

J. Víšek

Školitel: Doc. MUDr. Z. Rušavý

Diabetologické centrum I. interní kliniky FN a LFUK v Plzni

 

Východisko: V roce l977 popsal Jenkins rozdílné hodnoty postprandiální glykémie po požití odlišných druhů potravy s konstantním obsahem sacharidů a vysvětlil tento jev různou rychlostí trávení přijaté potravy a navrhl test, který pojmenoval glykemický index. Přípravky umělé výživy jsou využívány v enterální výživě tenkou sondou do jejuna nebo žaludku. V lehčích případech je výživa podávána v ochucené podobě ve formě trvalého popíjení (sippingu). I když je znám obsah sacharidů v roztoku, není znám glykemický index polymerní enterální výživ ani vliv vlákniny na glykemický index.

Cíl práce: Zjistit glykemický  a inzulinemický index ochucené polymerní enterální výživy a porovnat jej s glykemickým indexem ochucené polymerní enterální výživy s vlákninou.

Metodika: Celkem bylo testováno 10 zdravých jedinců (studentů lékařské fakulty) ve věku 21-28 let v odstupu 3-10 dnů v ranních hodinách po celonočním lačnění. Byla měřena postprandiální glykémie a inzulinémie v časových intervalech v průběhu 2 hodin po požití: 1. roztoku 50g glukózy, 2. enterální výživy Nutrodrink, 3. enterální výživy s vlákninou Nutrodrink fibre (firma Nutricia) s obsahem 50 g sacharidů. Výsledkem byla plocha pod křivkou znázorňující průběh glykémie a inzulinémie v čase po požití jednotlivých roztoků. Poměr glykémie enterální výživy vs. enterální výživy s vlákninou a glukózy vyjádřený v procentech odpovídal glykemickému indexu (GI) zkoumané výživy. Poměr postprandialní glykémie a inzulinémie vyjadřuje inzulinemický index (II). Výsledky GI a II enterální výživy a enterální výživy s vlákninou.ve formě průměru ± směrodatná odchylka byly porovnány párovým T- testem.

Výsledky: Glykemický index enterální výživy byl 88,93±12,91%, inzulinemický index 5,03±0,63. GI enterální výživy s vlákninou 88.35±19,66% a II 5,47±0,34. Statisticky nebyly výsledky odlišné.

Závěr: V porovnání s klasickou enterální výživou nevykazovala enterální výživa s vlákninou  signifikantně odlišné hodnoty GI a II.

Podporováno výzkumným záměrem LFUK Plzeň MSM 111400001

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sekce V (ústní sdělení)

 

Ú19

ROLE ADHEZIVNÍCH MOLEKUL V PROCESU METASTAZOVÁNÍ U KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU

L. Elgrová

Školitelé:  MUDr. L. Holubec, Ph.D., Prof. MUDr. O. Topolčan, CSc.

II. interní klinika LF UK a FN v Plzni

 

Východisko: Časná diagnostika progrese nádorového onemocnění je nezbytným předpokladem léčebné intervence. Jednou z možností je stanovení adhezivních molekul, jejichž  monitorace je významná při detekci vzniku vzdálených metastáz.

Cíl: Cílem studie bylo stanovení hladin adhezivních molekul v séru u pacientů s kolorektálním karcinomem za účelem časné diagnostiky metastatického procesu. 

Metodika: Byly stanoveny adhezivní molekuly ICAM-1(intracellular cell adhesive molecule), VCAM-1 (vascullar cell adhesive molecule) u 93 pacientů s kolorektálním karcinomem a u 89 zdravých kontrol metodou ELISA (Enzyme Linked Immunosorbent Assay). U obou skupin byly výsledky korelovány s doporučenými nádorovými markery CEA (Carcinoembryonic Antigen) a CA 19-9 (Carbohydrate Antigen) metodou IRMA (Immunoradiometric Assay).

Výsledky:  U zdravých kontrol byly u jednotlivých markerů následující hodnoty MED: VCAM-1 358; ICAM-1 206; CEA 1,2; CA 19-9 10,5. U pacientů v dlouhodobé remisi nádorového onemocnění byly  hodnoty MED: VCAM-1 792; ICAM-1 299; CEA 1,6;

CA 19-9 8,3. U pacientů v klinické progresi (výskyt vzdálených metastáz bez ohledu na lokalizaci)  byly naměřeny hodnoty MED: VCAM-1 1271; ICAM-1 587; CEA 40,3; CA 19-9 60,7. U pacientů v klinické progresi (výskyt jaterních metastáz) MED:  VCAM-1 1270,5; ICAM-1 576; CEA 56,4; CA 19-9 109,9. U pacientů v klinické progresi (výskyt metastáz mimo játra) MED: VCAM-1 1095; ICAM-1 426; CEA 12; CA 19-9 20,1. Pro  záchyt jaterních metastáz byly dosaženy při doporučené specificitě 95% následující senzitivity: CEA 90%, CA19-9 83%, ICAM-1 87%, VCAM-1 93%.

Závěr:  Hodnoty MED u pacientů v progresi se významně statisticky lišily jak od hodnot zdravých kontrol (p < 0,05), tak od hodnot remisních (p < 0,05).  Zvýšené hladiny adhezivních molekul VCAM-1 a ICAM-1 jsou vysoce specifické pro časný  záchyt metastatického procesu kolorektálního karcinomu, zvláště při metastazování do jater, a jejich senzitivita  je srovnatelná či vyšší, než u doporučených nádorových markerů

 

 

Ú20

ZKUŠENOSTI S TERAPIÍ MALOBUNĚČNÉHO KARCINOMU PLIC: SROVNÁNÍ DUBLETNÍHO  A  TRIPLETNÍHO  LÉČEBNÉHO SCHÉMATU

D. Havel, B. Eliasová

Školitel: Prof. MUDr. M. Pešek, CSc.

Klinika TRN LF UK a FN v Plzni

 

Dostupné světové práce se neshodují, je-li v rámci léčby malobuněčného karcinomu plic (SCLC) účinnější schéma dubletní či tripletní. Cílem naší studie bylo statistické zpracování dat těmito schématy léčených pacientů.

Metodika: Retrospektivní srovnání dvou skupin pacientů  léčených kombinací etoposid-cisplatina (skupina A) nebo doxorubicin-etoposid-cisplatina (skupina B). Hodnotili jsme věk a pohlaví pacientů, stadium nemoci, léčebou odpověď  (ORR), medián přežití (MST) a nežádoucí účinky léčby.

Výsledky:

Skupina A: 44 pacientů (27 mužů, 17 žen, průměrný věk 59,7 let). Nemoc byla ve 20 případech limitovaná (LD), ve 20 extenzivní (ED), 4 pacienty jsme nedostážovali.

Při léčbě sledovaným dubletem v 1. linii (39 případů) byla ORR 74,36%, MST u respondentů 9,5 měsíce, u nerespondentů 8,25 měsíce. MST v 2. linii (4 nemocní)

byl 7,0 měsíců, jeden pacient léčený třetí linií přežil 17,0 měsíců. ORR pro druhou a třetí linii byla 40%.

 Granulocytopenie 3.-4. stupně se vyskytla v 27,3%, anemie 3. stupně v 9,1% a trombopenie 3.-4. stupně v 11,4% případů.

Skupina B: 46 pacientů (38 mužů, 8 žen, průměrný věk 59,0 let). LD jsme prokázali u 22, ED u 24 pacientů.

U nemocných v 1. linii léčby tripletem byla ORR 80,6%, MST pro respondery 10 měsíců, pro nerespondery 5 měsíců. ORR v 2. linii byl 57,1% a MST 8 měsíců. Granulocytopenii 3.-4. stupně jsme zaznamenali u 24%, anemii 3. stupně u 4,4% a trombopenii 3.-4. stupně u 13% nemocných. Jeden pacient (2,2%) zemřel na syndrom akutní lýzy tumoru.

Závěr: Navzdory stejným dávkám etoposidu a cisplatiny v obou schématech neprokázala naše práce výhody v léčbě tripletem nad kombinací etoposid-cisplatina.

 

Ú21

LÉČBA  2. LINIE PACIENTŮ  S  NEMALOBUNĚČNÝM PLICNÍM KARCINOMEM   – SROVNÁNÍ CHEMOTERAPIE S  DOCETAXELEM A BIOLOGICKÉ LÉČBY PREPARÁTEM  IRESSA

V. Holá, M. Pešek, B. Eliasová

Školitel: Prof. MUDr. M. Pešek, CSc.

Klinika TRN LF UK a FN v Plzni

 

Východisko:

Bronchogenní karcinom je jedním z nejčastějších nádorových onemocnění. Dle rozsahu onemocnění a stavu pacienta volíme mezi léčbou chirurgickou, chemoterapií a aktinoterapií či jejich kombinacemi.

Cíl:

Celosvětovou novinkou je biologická léčba, jejímž cílem je přes buněčné receptory ovlivnit proliferaci, angiogenezi a apoptozu nádorových buněk.  Jako jedni z prvních v republice jsme léčbu těmito preparáty (Iressa, Tarceva) zahájili na plicní

klinice FN v Plzni, naším cílem je sledovat efekt biologické léčby u pacientů s bronchogenním karcinomem.

Metodika:

Autoři předkládají dva soubory pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic léčených ve 2. linii onkologické léčby buď chemoterapií s docetaxelem nebo inhibitorem epidermálního růstového faktoru ZD 1839 (Iressa) a zaměřují se na srovnání léčebných odpovědí a jejich trvání, délky přežití a nežádoucích účinků léčby v obou souborech:

 

Docetaxel

Iressa

58 pacientů

26 pacientů

ORR: 30%, PR: 30%, SD: 40%, PD: 30%

 

ORR: 4%, PR: 4%, SC: 50%, PD: 46%

Střední doba sledování (MFT):

5.5 m

Střední doba sledování (MFT):

 4 m

Nežádoucí účinky: nejčastěji anemie a leukopenie nízkých stupňů, GIT toxicita

 

Nežádoucí účinky: nejčastěji exantém, elevace JT, GIT toxicita

Závěr:

První výsledky u pacientů s bronchogenním karcinomem léčených biologickou léčbou ukazují, že tato léčba je pacienty dobře tolerovaná, bez závažných nežádoucích účinků a v onkologické léčbě vyšších linií může být vhodnou alternativou chemoterapie.

 

Ú22

KVANTIFIKACE GENOVÉ EXPRESE JAKO NÁSTROJ URČENÍ BIOLOGICKÝCH VLASTNOSTÍ TUMORU

MUDr. M. Černá

Školitelé: Prof. MUDr. O. Topolčan CSc., Doc. MUDr. R. Černý CSc.

II. interní klinika a CRL LF UK a FN v Plzni

 

Východisko: Současné pojetí kancerogeneze jako kumulace mutací, které ve svých důsledcích vedou k poruše regulace buněčného růstu a dělení, znamená, že každý tumor je svým způsobem unikátní, což se také může projevovat v jeho biologických vlastnostech a měl by být proto také individuálně posuzován a léčen.

Cíl: Vzdálenější cílem je vypracování systému testů (nových markerů), které by nádor (zpravidla již chirurgicky odstraněný) charakterizovaly z hlediska jeho biologických vlastností, a podle výsledků těchto testů by pacient pak mohl být adekvátněji léčen. Jako bližší cíl byla zvolena cesta kvantifikace genové exprese u vybraných genů, které by mohly nádor lépe charakterizovat.

Metodika: Genová exprese byla měřena na základě isolace nádorové RNA a následné reversní transkripce metodou kvantitativní PCR: Z 30-50 mg tkáně byla isolována celková RNA a 3 µg RNA byly vzaty pro reversní transkripci. PCR produktů a jejich struktura ověřena sekvenací DNA.

Výsledky: Bylo vypracováno kvantitativní stanovení exprese následujících genů: glyceraldehyd-3-fosfatdehydrogenasa, karcinoembryonální antigen, vaskulární endotheliální růstový faktor a cytokeratin 20. Kvalitativně byla zjištěna exprese genů pro fibronektin a metaloproteinasy 2 a 9. Množství jednotlivých mRNA se pohybovalo v rozsahu 101 – 108 kopií na 1 µl reversního transkriptu, tj. na 150 ng celkové RNA. Zjištěné hodnoty genové exprese jsou vztaženy na hodnotu glyceraldehyd-3-fosfatdehydrogenasy. Stanovení bylo provedeno u více než 200 vzorků operovaných nádorů.

Závěr: Výsledky naznačují značný rozptyl v hodnotách genové exprese a mohly by být proto měřítkem biologických vlastností tumorů. Výsledky jsou porovnány s hodnotami klasických tumorových markerů v krvi pacientů a budou posouzeny ve vztahu ke klinickému vývoji nemocných.

V reálném čase byla prováděna na přístroji Rotor Gene v přítomnosti interkalačního agens SYBR-green. Standardy pro kvantifikaci byly připraveny klonováním PCR

 

Ú23

VÝZNAM   AKROZOMÁLNÍ   REAKCE   A  PROTILÁTEK   PROTI   SPERMIÍM 

V  KLINICKÉ  PRAXI

J. Pavlásek

Školitel:  Doc. MUDr. Z. Ulčová-Gallová, DrSc.¹, Doc. RNDr. J. Reischig, CSc.²

¹Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni, ²Ústav biologie LF UK v Plzni

 

Východisko: V minulém školním roce jsme zavedli a současně prezentovali postup imunofluorescenční  metody důležité  k vyšetřovaní akrozomální reakce spermií.

Cíl: Cílem současného sdělení je porovnání míry pozitivity akrozomální reakce a protilátek proti spermiím v závislosti na kvalitě lidského ejakulátu.

Metodika a soubory:  Použili jsme imunofluorescenční metodu k detekci akrozomálních proteinů pomocí monoklonálních protilátek Hs8 (IgG), Hs14 (IgM) –AV ČR. Mikroskopicky jsme hodnotili přítomnost, charakter a procento spermií s označenými akrozomálními proteiny. Protilátky proti spermiím jsme určovali pomocí

MAR-testu pro IgG, IgA, IgM a IgE. Soubory byly sestaveny z 391 pacientů  z Poradny pro imunologii reprodukce, pacientů z IVF programu a  z dobrovolných dárců spermatu za období od ledna 2002 - března 2003.

Výsledky: Zjistili jsme, že u  83% normospermatiků  je pozitivní akrozomální reakce v Hs8 a  v 89,6% pozitivita v Hs14. Přítomnost protilátek proti spermiím byla vyjádřena pro IgG v 11,4%, pro IgA ve 14,5%, pro IgM  3,6%, pro IgE 5.2%. Naproti tomu u patologických ejakulátů jsme objevili patologickou akrozomální reakci  v 67,9% pro Hs8 a v 77,4% pro Hs14. Také přítomnost protilátek proti spermiím

v seminální plazmě byla významná individuálně. V kontrolní skupině dárců spermií byla průměrná procentuální pozitivita akrozomální reakce pro Hs8  66,3 a pro Hs14  78,6. Také vybraní pacienti v programu in vitro fertilizace měli sledované parametry fyziologické.

Závěr: Akrozomální reakce je jedním z významných ukazatelů plodnosti muže a nezáleží tak dalece přitom v in vitro fertilizačním programu na počtu spermií, ale na jejich  kvalitě a imunologických vlastnostech.

Práce vznikla s podporou grantu VZ LF UK v Plzni 111 4 00005 (6035)

 

Ú24

SLEDOVÁNÍ PROTILÁTEK PROTI  ZONA PELLUCIDA V OVULAČNÍM HLENU  A V SÉRU U PACIENTEK S PORUCHAMI REPRODUKCE

K. Babčová

Školitelé: Doc. MUDr. Z. Ulčová-Gallová, DrSc.

Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni

 

Východisko:Je známo, že protilátky proti zona pellucida (aZP) mohou zablokovat fertilitu. Jsou to autoprotilátky namířené proti zoně pellucidě, glykoproteinové matrix oocytu. Zona pellucina zabraňuje oplození vajíčka více spermiemi, napomáhá akrosomální reakci a chrání oplozené vajíčko při cestě z vejcovodu do dutiny děložní.

Cíl: Zaměřili jsme se na laboratorní diagnostiku přítomnosti aZP především v ovulačním hlenu, srovnávali jsme je s výskytem   v séru, a  sledovali jsme přitom některé anamnestické údaje pacientek se selháváním reprodukce.

Metodika: aZP jsme vyšetřovali pasivní hemaglutinací s využitím purifikovaných antigenních části prasečí zony pellucidy. Ovulační  hlen jsme  předem zkapalnili pomocí 0,25% bromelinu. Sledovali jsme aZP u 105 pacientek z Poradny pro imunologii reprodukce. Kontrolní skupinu tvořilo 25 zdravých fertilních žen.

Výsledky: aZP v ovulačním hlenu byly přítomné u  79  (75,2%) pacientek, z toho u 56 se tyto protilátkové aktivity  nacházely jak v ovulačním hlenu tak v séru současně.  Pouze v ovulačním hlenu jsme aZP nalezli  jen u 23  (21,9%)  žen a  u 18  (17,1%)

jen v séru. aZP byly přítomny  u 47 pacientek  (ze 48 žen) s opakovaným plnohodnotným léčebným in vitro fertilizačním výkonem, z nichž u  30 byly tyto protilátky přítomné jak v ovulačním hlenu, tak v séru současně. S výskytem aZP naopak nesouvisela diagnóza opakované spontánní potraty, nikotinismus a obezita.

Závěr: Zaměřili jsme se na diagnostiku aZP v neobvyklém biologickém sekretu, v ovulačním hlenu. Průkaz aZP je také závažným důvodem k mikromanipulačním technikám oplození ve zkumavce.

 

 

 

 


Cena děkana

 

Děkan LF UK v Plzni vypisuje cenu pro 3 nejlepší přednášky a 1 poster

 

 

Udělení cen je spojeno s finanční odměnou:

5000 Kč pro autora nejlepší přednášky + 2 500 Kč pro školitele

3000 Kč pro 2. přednášku v pořadí +1 500 Kč pro školitele

2000 Kč pro 3.přednášku v pořadí +1000 Kč pro školitele

2 000 Kč pro nejlepší poster +1000 Kč pro školitele

 

Hodnocení provede komise složená z předsedajících jednotlivých sekcí.


Organizační pokyny:

Aktivní i pasivní účastníci konference z řad studentů jsou omluveni z výuky.

Registrace bude probíhat od 8:15 po celý průběh akce ve vchodové hale Šafránkova pavilonu.

Sekce přednášek probíhají ve velké posluchárně Šafránkova pavilonu

Postery jsou vyvěšeny v 1. patře Šafránkova pavilonu, kde proběhne i diskuse k posterům.

 

Pokyny pro autory přednášek:

Nejpozději do pátku 2. 5. 2003 do 10:00 je nutno sdělit Mgr. Peteříkové  ( tel. 377593440, e-mail: renata.peterikova@lfp.cuni.cz ) na děkanát LF UK v Plzni formu prezentace (dataprojektoru+PowerPoint verze 95 a vyšší, diapozitivy či zpětný projektor). Disketu s prezentací nebo diapozitivy je třeba odevzdat promítajícím v přednáškovém sále nejpozději 30 minut před zahájením příslušné sekce.

Pro přednášky je vyhrazen čas do 10 minut, po kterých bude následovat pětiminutová diskuse.

 

Pokyny pro autory posterů:

Poster je třeba vyvěsit v den konání konference mezi 8:15 a 08:45 v prvním patře Šafránkova pavilonu. K disposice jsou plochy 180 (šířka) x 90 (výška) cm. Postery se budou odstraňovat po skončení konference.

Řízená diskuse u posterů proběhne mezi 13:15-14:00. Na ústní prezentaci jednotlivých posterů jsou vyhrazeny max. 2 minuty.


 

Sponsor konference: JOHNSON&JOHNSON, s.r.o.